Podstatnou částí spirituality, respektive spirituálního prožívání jsou emoce. Cílem našich úvah bude stručně naznačit některé proměny psychologických aspektů spirituality v kontextu práce s umělou inteligencí.

Neuvěřitelných devadesáti let se v duchovní svěžesti a ve své typické otevřenosti novému přiblížil světový teolog, inspirativní duchovní a charismatický člověk Karel Skalický. Muž, který navzdory věku nadále píše, káže, studuje a poznává, inspiruje a především je blízko těm, kdo ho potřebují.

Žijí mezi námi šlechtici ducha, kteří na to nemají glejt ani erb. Nepotřebují ho. Svým často tichým dílem a odvážným životem se stali autoritami, jimž naslouchají lidé bez rozdílu svého postavení a náboženského vyznání.

Nástroje spojené s generativní umělou inteligencí zásadním způsobem proměňují způsoby, jakými nahlížíme konkrétní fenomény. Jestliže o církvi běžně hovoříme jako o společenství věřících a náboženství se často chápou jako formy komunit, staví před nás umělá inteligence otázku, zda není třeba tyto pojmy – tváří tvář proměně praxe znovu promýšlet.

Celým filmovým příběhem prostupuje rozervanost – od dítěte až po dospělého muže. Příběh se právem jeví jako nehorázný: malé batole tajně pokřtěné. Židovské dítě bylo násilně vytrženo z dobře fungující, milující rodiny, „v zájmu spásy duše“. Ať už převýchova byla sebevíce láskyplná, byla v podstatě zničující a na Edgardově osobnosti se zákonitě musela ošklivě podepsat.