Buď jak buď, komunismus, nacionální socialismus a fašismus a jejich současné odnože mají svůj hlavní zdroj v násilí. Chceme to, co máte vy. Nesnášíme, kým jste, a uděláme všechno pro to, abyste byli jako my, nebo nebyli vůbec. Hromady velkých uhrančivých slov jsou jen líbivým obalem násilí.

Koncem srpna letošního roku se v Semaníně u České Třebové konala ekumenická bohoslužba. Přinesla mi nové obzory i přátelství. Troufám si říct, že stejná touha přivedla i letos ty, které spojuje křest a víra, znovu na toto místo – k prožití společné bohoslužby, rozhovoru a sdílení, v rovině lidské i duchovní, bez ohledu na naše církevní šuplíčky.

Na dnešní ekumenické bohoslužbě jsme slyšeli dva úryvky z Písma (Judit 8,9-17 a Jan 4,5-19), v nichž vystupují ženy: Judit a Samařanka. Mezi těmito ženami je propastný rozdíl. V obou příbězích je klíčovým pojmem voda. 

V plné duševní svěžesti a neutuchající aktivitě se v letošním roce dožil devadesáti let prof. Dr. Ulrich Duchrow, německý evangelický teolog a sociální etik, církevní a ekumenický pracovník, organizátor a aktivista. Jeho akademické a profesní počátky spadají do šedesátých let, do doby, kdy ve společnosti rezonovaly naděje na lepší budoucnost. 

Řada lidí včetně mnoha novinářů a tradicionalisticky uvažujících katolíků se dnes domnívá, že současné problémy KTF jsou založeny na sporech mezi tradicionalisty a modernisty. Při pohledu zvenčí by se mohlo zdát, že obě názorové skupiny mají podobnou sílu, za jednou stojí pražský arcibiskup, za druhou rektorka. Skutečnost je úplně jiná...