V týdnu od 5. do 12. února se konala v Praze evropská kontinentální synoda. Cílem tohoto setkání bylo navzájem si sdělit, jak vnímá výzvy současné doby církev v jednotlivých státech; hledat, jaká prožíváme napětí a jaké otázky potřebujeme řešit; a nakonec navrhnout, čím by se měla z evropského pohledu zabývat celosvětová biskupská synoda, která se sejde letos na podzim v Římě.

Je nezbytné stále připomínat, že válka není tak nádherná, krásná, jak se mnohdy líčí v těch velikášských opusech, že nepřinese slávu dobyvateli ani jeho zemi, ale že především přináší utrpení, zlo, smrt, nebo poškození života mnoha a mnoha nevinných lidí.

Když se před deseti (v roce 1998) na pracovních stolech teologů i filosofů objevila encyklika Fides et Ratio, řada tvrzení překvapila svou novostí a představovala radikální posun oproti encyklice Aeterni Patris (1879) v pořadí poslední stejného druhu. Položím tedy otázku : Jak je tomu dnes s přijetím takové originality? Můžeme a máme se ve vztahu k moderní kultuře spokojit s blahosklonností nebo jsou i křesťané povoláni k určité performanc?

Ve dnech 5.–12. února se v Praze uskuteční Evropské synodální shromáždění v rámci druhé, kontinentální, fáze celosvětového procesu synody biskupů o synodalitě. Na setkání dorazí také zástupci mezinárodního reformního církevního hnutí „We Are Church International“, které při té příležitosti uskutečnilo v pondělí 30. ledna 2023 tiskovou konferenci.

Naším záměrem bylo přispět k diskuzi, po níž se i ze strany arcibiskupství volá. Naše debaty vzbudily zájem, což se projevilo jak účastí a zapojením těch, kdo přišli přímo k nám do sálu, tak i těch, kdo sledují záznamy debat na sociálních sítích. Byli mezi nimi i přímo zainteresovaní, kněží a členové farních rad. Účast na obou debatách, ovšem především na druhé z nich, mě vede k zamyšlení ani ne tak nad finančními ukazateli a ekonomickými strategie, jakkoli jsou velmi důležité, ale spíše nad východisky a celkovým rámcem nastolené problematiky.