Krátce po zvolení nového prezidenta se otevřela otázka, zda slavnostní inauguraci, při nichž se zvolený kandidát ujme úřadu, doprovodí nějaký náboženský rituál, duchovní obřad. Na jedné straně Petr Pavel v debatách nemlžil a označil se za ateistu, na straně druhé chtěl výslovně navazovat na prezidentství Václava Havla, který patří mezi ty československé prezidenty, kteří si nechali při nástupu sloužit pražským arcibiskupem slavnostní mši Te Deum, stejně jako nesourodá dvojice předchůdců Emil Hácha a Klement Gottwald.

Mohlo by se zdát, že příběh proroka Jonáše je v mnoha ohledech jasný a přímočarý a nelze k němu už říct cokoliv nového. Má hlavního hrdinu, zápletku, drama a vyvrcholení. Ostatně této zdánlivé jednoduchosti někdy odpovídají i některé exegeze, v nichž všechno vypadá jako dokonale a logicky odehraná šachová partie.

Na jednu stranu se pomlka od poslední salvátorské umělecké intervence – tři roky – zdá malá. Na druhou stranu je docela velká, ba podstatná. A o tom bych vám rád řekl pár slov.

Vydání knihy Miloše Doležala Jako bychom dnes zemřít měli v roce 2012 vyvolalo obnovený zájem o životní osudy kněze královéhradecké diecéze úzce spojeného s Vysočinou P. Josefa Toufara (1902–1950). Díky ní  se ukázala jeho lidská a kněžská osobnost, která dosud stála ve stínu událostí závěru jeho života, kdy byl v důsledku mimořádných úkazů v kostele v Číhošti odvlečen komunistickou státní bezpečností a následkem čtyř týdnů výslechů v podzemí valdické kartouzy umírá ve svých 47 letech v sanatoriu v Praze při marném pokusu lékařů zachránit jeho život pro připravovaný politický monstrproces. 

Problém ruské propagandy, dezinformací, fake news je něco, co mi ničí poslední roky. Když jsem začínala jako válečná zpravodajka v Čečensku, 80 % času jsem věnovala získávání informací a 20 % jejich ověřování. Od 24. února je to přesně naopak.