Osudné 11. září 2001 se stalo v mnoha ohledech přelomovým momentem. Představovalo probuzení ze snu o demokratické budoucnosti. Nevím, jak se budou o dnešní době učit generace po nás, ale nejspíše nebudu daleko od pravdy, když zde napíši, že jím začalo 21. století.

Jestliže je cílem teroristů rozsévat strach a nutit lidi ke změně jejich každodenních rutin, pak by naší reakcí na násilné činy v naší blízkosti neměly být vystrašené akce, které se snaží navodit pocit falešného bezpečí nebo stav trvalého ozbrojeného konfliktu. Takovým přístupem bychom s teroristy spolupracovali na dosažení jejich záměrů. Spíše bychom se měli vážně zabývat vlastními strachy a tím, jak zvyšují pravděpodobnost opakování podobných násilných aktů.

Náboženská svoboda. Ač se to v dnešní době může zdát zvláštní, tento princip nemá v západní civilizaci dlouhou historii a podobně jako jiná občanská práva pochází až z doby vrcholu osvícenství. Zejména prostřednictvím požadavků americké a francouzské revoluce se však v průběhu dvou staletí stal nedílnou součástí dříve výlučně křesťanského světa Evropy a obou Amerik.

Holandský magazín Straatnieuws (Zprávy z ulice) vychází osmnáctkrát ročně a informuje o životě na ulici (v Česku je jeho obdobou časopis Nový prostor). Zdroje čerpá z darů, inzerce a dobrovolnické práce. Jeho distribuci zastává zhruba stovka dobrovolných pracovníků, včetně bezdomovců. Patří mezi ně také Marc, který spolu s redaktory navštívil papeže Františka v Domě svaté Marty.

Církev tvrdí, že nemůže svůj postoj k lidem, kteří byli platně oddáni, rozvedli se a vstoupili do nového manželství, změnit. Odpírá jim svátosti, a to za všech okolností bez ohledu na specifika jednotlivých případů. Vzpomínám si na jednoho kardinála, který už v 70. letech říkal, že těžko vysvětluje věřícím postoj církve, která vraždu rozhřeší, ale nové manželství ne.