Biblické žalmy zachycují člověka v situacích, kdy se z hloubi srdce obrací k Bohu. Je v nich zapsaná veškerá lidská zkušenost s modlitbou. Autorství mnoha těchto původně písní se připisuje starověkému králi Davidovi. Jeho příběh s atmosférou textů přímo souvisí. Davidovo blues je hluboká, bytostná výpověď, je to blues mezi nebem a zemí.

V loňském roce vydalo nakladatelství Eman pozoruhodnou knihu „Nejpokrokovější církevní pracovník“ s podtitulem Protestantské církve a Josef Lukl Hromádka v letech 1945 – 1969. Knihu jsem přečetl s velkým zájmem. Při čtení knihy se mi stále vracela myšlenka, co bylo Hromádkovou motivací. Nebylo mu divné, že dostal od režimu letní sídlo v Krkonoších?

Návštěva papeže Františka ve Švédsku a první společná připomínka reformace nepochybně patří k významným ekumenickým událostem. Generální tajemník Světového luterského svazu Martin Junge ji označil za „ekumenický milník“, předseda papežské rady pro jednotu kardinál Kurt Koch za „nový začátek“. Emeritní pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk mluvil o zázraku. Osobně bych význam této akce hodnotil poněkud střízlivěji.

Jedním takovým trendem, datujícím se ovšem dlouho před politickou krizí posledních let, je postupný vzestup kandidátů napojených na vlivné evangelikální církve. Nejkřiklavějším příkladem jejich úspěchu se stal v těchto komunálních volbách Marcelo Crivella, zvolený starostou Rio de Janeira.

Michel Faber (1960), spisovatel původem z Nizozemí a žijící ve Skotsku, je přední autor řady celosvětově proslulých knih. Jako poslední titul u nás vyšel román Kniha zvláštních nových věcí. Popisuje setkání misionáře Petera Leigha s mimozemskou civilizací ve vzdálené galaxii, kam je vyslán, aby se staral a potřeby tamního sboru.