Media zaznamenala vyjádření papeže Františka k válce na Ukrajině. Jeho vyjádření jsou považována za kontraverzní. Co přesně zaznělo v rozhovoru papeže Františka na setkání se zástupci jezuitských časopisů, které se konalo 19. května, se můžete dočíst v překladu Zdeňka Emingera pro magazin Christnet. Papež hovořil i o dalších tématech mimo jiné o synodální cestě v Německu.

Neospravedlnitelný barbarský útok ruské armády na Ukrajinu, který trvá již 100 dní, vyvolal v Česku vlnu solidarity. Demonstrace na podporu nezávislé Ukrajiny doprovázely sbírky na humanitární i obranné účely. Statisíce uprchlíků z Ukrajiny našly v Česku dočasný, ale možná i trvalý domov. Jedna z priorit nadcházejícího českého předsednictví – Evropa soudržná a solidární – je aktuálnější než kdy dřív.

Nejen české jazykové prostředí se rozdělilo v hrubých obrysech na dvě skupiny. Jedna s tím, jak se papež staví k barbarské válce na Ukrajině, souhlasí. Druhá skupina naopak vyjadřuje kolísavou míru kritiky a odporu vůči tomu, jak je František měkký a nejednoznačný v odsouzení válečného zločince Putina. Z toho, co každý den od papeže Františka čtu, vidím a slyším, jsem přesvědčený, že ví, co je to válka, jaké má oběti, jak strašná a nespravedlivá umí být a že má své mučedníky. 

Zkouším se na jmenování nového pražského arcibiskupa, jehož osobnost i dílo by měly vyvést místní církev z krize a začít zpracovávat a žít agendu, kterou již řadu let promýšlí papež František, dívat z jiného úhlu. Jde o pohled z druhé strany, z laického prostředí, které nemá na fungování a život církve za bývalou železnou oponou téměř žádný vliv.

V uplynulých dvou měsících jsme v Dominikánské 8 věnovali válce na Ukrajině tři setkání. Ačkoli se při pohledu na zničená města, masové hroby a rodiny na útěku může zdát, že debaty a umělecké intervence jsou jaksi nemístní nebo alespoň nedostatečné, myslím si, že je to jedna z mála plně lidských reakcí, kterých jsme schopni.