Myslím to vážně. Svěcení žen nakonec přijde, protože církev není schopná přijít s jediným přesvědčivým argumentem, kterým by ospravedlnila pokračující udržování institucionální a institucionalizované misogynie. Zmůže se maximálně na to, že řekne: „Vždycky jsme to tak dělali.“

Papež dovolil ženám ministrovat. Pod tímto titulkem média nejčastěji oznamovala vydání dokumentu Spiritus Domini papeže Františka. Z katolického prostředí pak následovala vysvětlující reakce poukazující na rozdíl mezi ministrováním a akolytátem s tím, že to stejně pro nás nemá žádný význam, jelikož ženy už dávno ministrují a vlastně u nás je všechno vyřešené. Můžeme si položit otázku, zda je změna vůbec k něčemu potřebná, anebo naopak provokativně podle vzoru Járy Cimrmana: „Není to příliš málo, Antone Pavloviči?“

Jezuita Jan Rybař ve čtvrtek 14. ledna, skoro přesně ve věku 89,5 roku, náhle zemřel. Odešel tak jeden ze tří mušketýrů hradecké diecéze, spolu s Václavem Vackem a Josefem Kordíkem, katolických duchovních dlouhá léta působících v různých východočeských farnostech, jejichž dosah byl ale mnohem větší, i když jsem přesvědčen, že ke škodě české církve stále příliš malý, než jak by si zasloužili.

Pandemie Covid-19 znovu oživila debatu o nepodmíněném základním příjmu (NZP). Koncept NZP navrhuje, aby každý dostával bez jakýchkoli podmínek určitou částku jako základ pro živobytí. Ta myšlenka není nijak nová. Papež František se už od začátku svého pontifikátu jednoznačně staví na stranu lidí, jejichž důstojnost je ohrožena chudobou, vyloučením, ponížením nebo nedostatkem možnosti zlepšit svou životní situaci.

Jan Rybář, SJ, zesnul 14. ledna 2021, půl roku před dovršením devadesátin. Potkal jsem řadu krásných osobností, ale Jan patřil mezi ty nejlidštější.