Pastor se jednu sobotu vydal na návštěvu svých farníků. U jednoho domu, kde podle zcela zřejmých známek někdo byl uvnitř, nikdo nepřicházel otevřít. Kazatel se pokoušel několikrát klepat, ale marně. Nakonec vytáhl svoji vizitku a napsal na druhou stranu: Zjevení 3,20 : Hle, stojím přede dveřmi a tluču. Zaslechne-li někdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.

Pak vizitku strčil pod dveře.

Druhý den, v neděli, se kartička objevila v košíku se sbírkou. Pod pastorovým přípisem bylo napsáno:

Dva kněží jedou velmi rychle na motocyklu a vysoce překročí povolenou rychlost.

Zastaví je policista a káravě jim říká: "Uvědomujete se vůbec, co děláte? Co kdyby se stala nehoda?"

Jeden z kněží opáčí: "Žádné strachy, synu, Ježíš je s námi."

Policista nato vytáhne blok a povzdechne: " V tom případě vám musím dát pokutu.

Babička vezme vnuka poprvé do
kostela a všechno mu ukazuje.

Pak se zastaví před svatostánkem a modlí se.

Malého zaujme červená barva věčného světla.

Dlouho se na ně dívá a nakonec se zeptá:

Kněz a rabín sedí spolu ve vlaku v jednom kupé. Uplyne drahná chvíle, když se kněz rozhodne prolomit mlčení a začne konverzaci: “Vím dobře, že ve vašem náboženství nesmíte jíst vepřové maso. Už jste ho vlastně někdy ochutnal?“ Rabín odpoví: „Abych se přiznal, tak párkrát ano.“

Zase je chvíli ticho a pak jej přeruší rabín: „Vaše náboženství , pokud vím, ehm..., tak máte žít v dokonalém celibátu, že?“

Kněz odpoví: „Ano, rozumím, na co se ptáte. Porušil jsem ho tuším jednou nebo dvakrát.“

Opět nastane chvíle ticha. Pak se rabín vykloní zpoza novin a utrousí:

Mladá paní Nováková jde po náměstí a potká ji pan farář:
"Jak se máme, paní Nováková? Neoddával jsem vás před dvěma roky?"
"Ano, otče, byl jste to vy. Mám se dobře."
"A co nějaké ratolesti, už máte?" ptá se kněz zvědavě.