Nemine týden, aby se mne média neptala na „napomenutí“, které mi k letošním Vánocům daroval kardinál Duka. Pro připomenutí: nešlo o otázky víry, nýbrž o mou nekonformitu s některými společensko-politickými názory a postoji kardinála Duky a probošta Piťhy a o mou neochotu tento nesouhlas – na rozdíl od jiných kněží – skrývat; vzal jsem vážně výzvy sv. Jana Pavla II., aby církev byla „dům ze skla“, a papeže Františka, abychom říkali to, co si opravdu myslíme.

Rád bych se připojil k probíhajícím diskusím o genderové problematice, která v českém křesťanském prostředí již několik měsíců probíhá. Otevření tohoto tématu mnozí přivítali a objevila se řada článků, které poukázaly na nebezpečí zjednodušujících a zavádějících úvah o genderu a oboru gender studies.

Převažujícím výkladem sebeupálení Jana Palacha je oběť jednotlivce ve prospěch celku. Takovým způsobem označil tento šokující čin už v lednu 1969 při pohřební pobožnosti farář Jakub Trojan. Zároveň se ovšem už tehdy objevily hlasy, které jeho čin odmítaly z různých důvodů, nejčastěji jako nepřijatelnou sebevraždu, uvádí v rozhovoru historik Petr Blažek.

Poté, co už se poněkud utišily emocionální debaty kolem Istanbulské úmluvy a než začnou další, pokládám za užitečné vrátit se k jednomu textu, který by neměl zapadnout. Je to příspěvek plzeňského biskupa Holuba z konce listopadu Gender: Je třeba odlišovat, ale ne oddělovat.

Před dvěma lety vydalo Kartuziánské nakladatelství publikaci amerického novináře Philipa F. Lawlera s názvem Ztracení - Kolaps katolické kultury. Autor analyzuje případy sexuálního zneužívání v bostonské arcidiecézi a snaží se identifikovat příčiny, které vyvolaly tuto krizi. Boston slouží jako modelový případ, jelikož právě díky odhalením deníku Boston Globe se prokázaly obrovského rozměry tohoto skandálu.