Papež František využil jednu ze svých hlavních každoročních vánočních řečí, aby pronesl asi nejsilnější slova o krizi sexuálního zneužívání v katolické církvi, která eskalovala v letošním roce. Řekl kněžím, kteří se provinili, že církev je nebude chránit a že by se měli sami udat.

Když ještě Boha na zemi nikdo nechválil, chválilo jej „množství rytířstva nebeského“ (nový překlad: „množství nebeských zástupů“). Jejich chvála zní na nebi i na zemi, zní všude, mohou ji slyšet všichni, slyšíme ji i my. Všichni se mají dozvědět, v čem spočívá „sláva Boha na výsosti“: Nade vše vyvýšený Bůh zjevil, dal poznat svou slávu,

Salesián Ladislav Heryán na poslední stránce rozhovorů s Josefem Beránkem (U Božího Mlýna - Vyšehrad 2018) říká, že svůj životní příběh dostal darem. Knížka je provokující a tím dobrá, výborný vánoční dárek na poslední chvílí, pokud ještě hledáte, co koupit svým blízkým. Je knihou k vášnivým rozhovorům, které může nastartovat. Nehodnotí život minulý, vypadá napřažená do budoucnosti.

Téma Istanbulské úmluvy jako by ovládlo vedení české a moravské církve. Proč právě toto téma a proč právě nyní? Vždyť z mnoha komentářů včetně Christnetu, Radia Proglas či ankety UNIVERSA vyplývá, že na tuto politickou úmluvu iniciovanou Radou Evropy je docela dobře možné nahlížet z více stran.

Tento článek by možná mohl být jen komentářem k srpnovému článku právničky paní Marie Kolářové. Přesto si ho dovolím napsat jako samostatný příspěvek, protože chce nasvětlit otázku nepřípustnosti trestu smrti z poněkud jiného úhlu.