Brexit je podobný rozvodu. Radovat se z něj můžete pouze první večer na baru, potom nastává kocovina, snaha najít si nového partnera, placení alimentů a děti, které důsledky nepovedeného vztahu ponesou po celý život.

V rámci Občanské výchovy pronikají žáci  více do problematiky lidských práv, náboženských vyznání, demokracie a fungování státu. Co mě osobně překvapilo? Že děti ztotožňují mediální obraz IS s islámem, mne nepřekvapilo. Překvapilo mne však, že tento obraz rozšiřují na veškerá náboženství. Závěr z diskuse bych shrnula asi takto: Náboženství není pouze překonanou minulostí, je nebezpečné, víra a náboženství jsou ohrožující. 

Křesťanů se bolestně dotýká každé rozdělení. Lze litovat „velkého“ schizmatu mezi křesťanským Východem a Západem v 11. století i rozkolu v rámci Západu samotného, který nastal o několik století později v souvislosti s novými snahami církev reformovat. Historie křesťanských schizmat je ale delší a sahá k samým začátkům církve.

Téma tvz. ženské otázky, které u nás pro mě nejlépe reflektoval už TGM, není zdaleka vyčerpané. Věnují se mu různé obory lidského bádání, od těch zavedených po hypermoderní, a zdá se, že se někdy tak trochu vracíme v kruhu na začátek.

Není pravdou, že pouze katolická církev, církve pravoslavné a staré východní si nárokují důraz na biskupský úřad v apoštolské posloupnosti. Není důvod upírat tento nárok celé řadě dalších církví, především anglikánským církvím nebo luterským církvím ve Skandinávii, dále např. církvím sdruženým v Utrechtské unii (tzv. starokatolické církve) nebo ochranovské Jednotě bratrské a dalším.