V době dovolených mnozí rádi sáhneme po zajímavé knize k potřebné relaxaci. Letos jsem si, mimo jiné, pořídil do čtečky několik detektivek a také jsem přibalil knihu, ke které jsem se pro její obsáhlost (400 stran) dosud nedostal. Byla to kniha Petra Morée a Jiřího Piškuly „Nejpokrokovější církevní pracovník“ s podtitulem „Protestantské církve a Josef Lukl Hromádka v letech 1945–1969“ .

Charismatické Brno letos oslavilo desáté narozeniny. Samotná charismatická konference sice má už 27 let, ale na brněnském Výstavišti se zabydlela teprve před 10 lety. Jak ukázal čas, byla to volba neobyčejně šťastná.

V létě roku 2015 proběhla v italských médiích polemika mezi kardinálem Robertem Sarahem, prefektem Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, a profesorem liturgiky Andreou Grillem. Aktuálnost a živost, ba bouřlivost výměny názorů mezi oběma představiteli myšlení o liturgii, jedním reprezentujícím kurii, druhým reprezentujícím akademickou teologii, je pěknou ukázkou toho, jak je možné se tímto tématem v současnosti zabývat.

Před časem jsem slyšel vyprávění o jisté letniční křesťance, která na smrtelném loži, nevnímaje už příliš realitu, ještě občas procitla, a se slovy: „Ježíši, Ježíši, miluji tě!“ opět upadla do agónie. Tak se to alespoň událo podle vypravěče, který chtěl na příběhu demonstrovat ideál, ke kterému je žádoucí směřovat. Přiznám se, že můj první pocit z příběhu by se dal popsat slovy o tom, že ona žena musela mít takříkajíc „vymytý mozek.“ Jsa však sám letničním křesťanem, rychle jsem se tehdy zastyděl.

Ano, hlásím se k těm, kteří jsou proklínáni stíny této doby. Čekal jsem, že bratra označovaného hanlivým prvorepublikovým slovem se zastane někdo z jeho bližších kolegů. Ovšem: Každá doba má své názorové boje. Nezřídka založené na obchodních zájmech. Před pádem do šílenství nejen krutých slov, ale i krutých činů je nutné vyvarovat se neřádu v řeči. Tedy zmatení pojmů a násilnosti výrazu.