Mám půvabnou osobní vzpomínku. Vláčel jsem po ulici za ruku v dešti dvě děti, zazvonil mi mobil a v něm se ozvalo důrazné: „Tady kardinál Vlk.“ - Když jsem se teď zpětně díval na stránky kardinal.cz, poslední věta z jeho textu 2. 1. 2017 zní: „Rekonvalescence ještě trochu potrvá.“ Tak to se teď v obrazném slova smyslu týká nás, co jsme tu zatím zůstali.

Od chvíle, kdy se zjevil na naší scéně polský kněz Zbigniew Czendlik, jsem trochu chápal některé své římskokatolické přátele, když měli od něj odstup. Byl pro ně šoumen. Jak jsem jej průběžně sledoval, během doby se zdál být méně povrchním, více podnětným a zajímavým.

Vypálená země a lidé bojující o svobodu i chléb. Tak popisuje Sýrii po šesti letech války maronitský arcibiskup v Damašku Samir Nassar ve svém postním zamyšlení.

Březnové číslo Zpravodaje pražské arcidiecéze přináší jako hlavní téma články o zvažované obnově mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí. Na připravované číslo Zpravodaje s mariánskou tématikou upozornil magazín Christnet i tiskový mluvčí Arcibiskupství pražského Stanislav Zeman. Redakce se na arcibiskupství obrátila s dotazem, jaká stanoviska předložilo starostovi Prahy 1 Oldřichu Lomeckému na základě tvrzení v článku Martina Vaňáče "Podvodem ke smíření."

Dovoluji si nesouhlasit s P. Tomášem Halíkem. Přesněji řečeno, nejde ani tak o nesouhlas, jako spíš o jiný úhel pohledu. Svatého Otce Františka bychom u nás rádi uvítali. Nemůžeme ho ovšem jen tak přátelsky pozvat a nemůže tak učinit ani biskupská konference. Papež je hlavou státu, a tak může být pozván jen oficiálně, rovněž hlavou státu, tedy prezidentem. A tím je Miloš Zeman. Předesílám, že s panem prezidentem nejsem na jedné struně a mám vůči němu mnohé výhrady. Nicméně papeže k nám nikdo jiný pozvat nemůže. Dokonce nevylučuji ani to, že Miloš Zeman se tímto způsobem chce populisticky zviditelnit, ale tuto možnost nepovažuji za rozhodující.