Není to tak dávno, co Universum publikovalo anketu na téma, jakou roli mají dnes teologické fakulty na českých univerzitách. Diskutovalo se dlouze, až se možná trochu rozmělnilo jádro diskuse, a sice že univerzity potřebují filosofická a teologická pracoviště proto, aby neztratily ze zřetele zaměření na to podstatné, touhu jít k jádru problému, a zároveň vědomí širších souvislostí, univerzality.

Apoštolská exhortácia o rodine Amoris laetitia otvorila novú etapu Cirkvi. Je ovocím dvojročného synodálneho putovania - modlitieb, reflexií a debát - a Františkovej petrovskej starostlivosti. Ako poznamenal kardinál Walter Kasper, "nezmenila ani jotu súčasného cirkevného učenia a predsa zmenila všetko".

K příležitosti nedožitých stých narozenin Oty Mádra si dovolím přinést krátkou reflexi některých významných momentů jeho myšlení a života, jakkoli jsem si vědom toho, že text nenabízí ani hlubokou a dlouhodobou osobní zkušenost s touto osobností, ani systematickou analýzu jeho díla. Přesto se domnívám, že jeho reflexe očima již více než čtvrtstoletí svobodné církve je zajímavé a důležité.

Různé romány o Ježíšovi často velmi volně zacházejí s informacemi z evangelií. To samozřejmě mohou, ale musíme pak počítat s tím, že jsou to romány o někom jiném než o historickém Ježíši. To se týká též dnes tak populární otázky osudové ženy Ježíše. Úkolem náboženské psychologie je pochopit skutečné osoby a vlivy, které formovaly historického Ježíše.

Příspěvek kardinála Dominika Duky pro Radio Proglas, který byl rovněž zveřejněn 13. února na jeho blogu, vyžaduje podle mého názoru polemiku. Arcibiskup v něm komentuje protesty v USA a jejich mediální obraz v Čechách a zajímavě navazuje pasáží o neangažované církvi. Trávím teď několik měsíců poblíž amerických hranic, sleduji diskusi v médiích, v politice i ve společnosti a podílela jsem se na přípravě různých občanských aktivit. Nemohu proto s panem kardinálem souhlasit v bodě, kdy protesty představuje coby projev mentality „urvi, co můžeš“.