Koncem srpna letošního roku se v Semaníně u České Třebové konala ekumenická bohoslužba. Přinesla mi nové obzory i přátelství. Troufám si říct, že stejná touha přivedla i letos ty, které spojuje křest a víra, znovu na toto místo – k prožití společné bohoslužby, rozhovoru a sdílení, v rovině lidské i duchovní, bez ohledu na naše církevní šuplíčky.

Omluva vyslovená arcibiskupem Nuzíkem a jeho veřejné kajícné gesto představují významný počin. Jejich důvěryhodnost však relativizují výroky, které zazněly v rozhovoru pro Novinky.cz. Bylo by tedy žádoucí, aby po slovech následovaly i činy. Jaké by to konkrétně mohly být?

Apoštolský nuncius v České republice, arcibiskup Jude Thaddeus Okolo, na konci ledna odstartoval první fázi výběru nového pražského arcibiskupa. Podle informací magazínu Christnet.eu, potvrzených třemi nezávislými zdroji, oslovil vybrané biskupy, kněze i laiky s žádostí o návrhy vhodných kandidátů.

Společně hledat cestu a kráčet za Ježíšem. To je velký úkol pro církev, pro farnosti, ale i pro každou rodinu. Je skvělé, že arcibiskup identifikuje „velký úkol“ pro farnosti a rodiny. Sám v žádné farnosti ani rodině více než třicet let nežije, a tak je mu umožněn pohled z odstupu, který ostatní mít nemusí.

Ti, kteří se o vyjednání smlouvy zasadili, vnímají její přínos ve vnesení větší míry právní jistoty do vztahů mezi státem, církvemi a věřícími. To může platit například pro kaplanskou službu v nemocnicích, věznicích nebo armádě. Zároveň však smlouva vnáší značnou nejistotu a riziko beztrestnosti do situací, kdy se církve, duchovní a pastorační pracovníci setkávají s protiprávní činností, popřípadě kdy ji přímo páchají.