Pojďte se napít trochu vína moudrosti dávných staletí. Je to víno staré. Někomu jeho chuť přijde neobvyklá, cizí, palčivá. Prosím, zkuste to víno chvilku trpělivě poválet po patře. Víno je to z vinice římského básníka Vergilia…

V čase, který bude možná jednou označen za čas etického a civilizačního zlomu, se obnažily na dřeň zdroje duchovního, resp. osobního života. Ukázalo se, jak různorodé tyto zdroje jsou, a to i u lidí, anebo právě u nich, kteří se hlásí ke Kristu jako jeho nejvěrnější učedníci.

Nesejde příliš na tom, jak velkými superlativy bývá americký pastor, teolog a spisovatel Timothy Keller označován, např. C. S. Lewis pro 21. století. Podstatné je, že jeho teologické a meditativní texty jdou na hlubinu toho kterého duchovního motivu s odvahou a poctivostí, které se v čase – v němž bylo napsáno a řečeno už úplně všechno – ještě umí dotknout lidského srdce.

Uslyšíte dnes slovo tvrdé a drsné. Ale na slova měkká a hladivá si můžete dojít celkem kamkoli. Budu se jen snažit o to, aby to bylo slovo správně vystihující stará slova: slova Bible, a to i slova samotného Ježíše; a slova řeckých básníků, a to i slova jednoho z nejtragičtějších hrdinů Řecka, totiž Oidipa. 

Patřím k těm, kdo měli možnost Jana Konzala poznat. Rád vzpomínám na jeho laskavost, kterou projevoval, když jsem se na něj (jako mnozí další) obracel se svými životními potížemi. Jan měl velkou empatii, ba přímo prorockou schopnost nahlédnout do spletitosti lidských osudů a objevit tam naději, které se mohli jeho „pacienti“ zachytit - leckdy jako pověstného stébla.