Ve vídeňských novinách „Die Tagespost“ vyšel 4. února 2010 článek o prezentaci souboru plánovaných opatření a akcí v procesu církevní obnovy, jež nese název „Apostelgeschichte 2010“ (Skutky apoštolů v roce 2010). Autor Stephan Baier informuje snahách, které se od října loňského roku projevují ve vídeňském arcipiskupství. Nepůjde pouze o záchranu těch, kteří ještě v církvi zůstali, ale doslova o misijní ofenzivu...

Formulovat vizi pro představitele jiné církve je přinejmenším troufalé. Na druhé straně se jedná o představitele největší církve v ČR a to se nějakým způsobem dotýká ostatních křesťanů i celé společnosti. Snažím se položenou otázku uchopit z ekumenické pozice, v níž se jistě projevuje pohled protestantského teologa a také několikaletá spolupráce se zralou křesťanskou osobností, jakou je dosavadní pražský arcibiskup – Miloslav kardinál Vlk.

„Evangelista, který označil zemětřesení na Haiti za boží trest, se sice mýlí, ale alespoň nám ukázal pravou tvář křesťanství,“ napsal ve sžíravém a ostře protikřesťanském komentáři 68letý oxfordský profesor Richard Dawkins. Tento britský zoolog, etolog,a biolog, který má na širší veřejnost má vliv jako popularizátor evoluční teorie a sociobiologie, se proslavil také systematickou ateistickou kampaní. V článku nazvaném Slyšte, jak duní křesťanské pokrytectví si v londýnském listě The Times vzal na mušku slavného amerického televizního evangelistu Pata Robertsona.

Nedávné výročí Církve československé husitské mě přimělo k zamyšlení. Jsem si vědoma toho, že se jako katolička odvažuji na moc tenký led, riskuji špatné pochopení z obou stran. Moje cesta se s CČSH několikrát proťala. První – a nejvýznamnější – setkání znamenala moje babička, krásná a moudrá paní, dobrý duch mého prvního dětství. Trávila se mnou čas, který mi nemohla věnovat zaměstnaná máma.  Ušetřila mě předškolních zařízení a stihla mi i předat určité hodnoty. Bohužel, odešla nám příliš brzy. Zbylo po ní pár památek, mimo jiné i zpěvník Karla Farského.

Církev, která je univerzální a neváže se tedy přímo na žádný národ ani jazyk, užívala do II. vatikánského koncilu latinu, která byla svým charakterem neutrální. Ve skutečnosti už latina tuto roli nehraje. Vakuum, které po ní zůstalo, je vyplňováno různými způsoby. V roce 2001 vydal německý matematik a esperantista Ulrich Matthias publikaci s názvem „Esperanto - la nova latino de la eklezio“ ve které se zamýšlí nad možností nahradit již nefunkční latinu moderním, mezinárodním jazykem Esperanto.