V současném humbuku kolem Benešových dekretů tak nejde o navrácení majetku.  Vůbec nechci bagatelizovat obludnost nacismu, vinu Němců na hrůzách války i odsun, který byl pochopitelnější pro člověka v roce 1945 než dnes pro nás. Odmítám ale princip kolektivní viny. Dnes, skoro 70 let po válce, by tato otázka neměla vyvolávat tak velké emoce a stávat se zamínkou politických útoků a zbytečných debat. Nelze stavět předvolební kampaň na „pseudodědictví" krve, jazyka či vině otců.

Mediální masáže ohledně volbyprezidenta i restitucí jsou veliké. Naše společnost je na rozcestí, kam se dostala ve službě „pokroku“, konzumu, individualismu a dalším modlám. Buď se vydá normalizační cestou společenského vlastnictví výrobních prostředků a jediné státostrany, nebo diktaturu proletariátu odmítne. Načrtněme si další možný normalizační vývoj.

Adventní věnec, rozkrajování jablíček, lití olova, živý vánoční stromeček, kapr, bramborový salát, vánočka, cukroví a samozřejmě dárky, které přináší Ježíšek. Zvyky, které možná za třicet let nikdo nebude držet.

Vládní návrh majetkového vyrovnání s církvemi nenese riziko prolomení restituční hranice 25. února 1948 a nezmění postavení ČR v případných nových soudních sporech o restituční nároky. Premiér Petr Nečas to napsal v dopise prezidentu Václavu Klausovi. Argumentuje mimo jiné tím, že zákon vychází z už platných restitučních zákonů a období, na které se vztahuje, jasně vymezuje. Klaus žádal od Nečase osobní záruku, že zákon restituční hranici 25. února 1948 neprolomí.

Francouzská akademická obec má skandál, který se točí kolem údajného spisku z Kostnického koncilu. Ten má pro český národ symbolický význam, protože během něj byl upálen Mistra Jan Hus.