Praktická víra / Christnet.eu – zpravodajství, názory, teologie, kultura

Zacheus byl možná člověk velmi úplatný a zaplétal se též pravděpodobně do „mafiánských“ vztahů při výběrech daní. Zřejmě neměl ani moc přátel, druhých se kvůli nevalné pověsti raději stranil, vyhýbal se jim a izoloval se. Se svým životem přestával být spokojený a pod maskou tvrdosti se skrývalo srdce toužící po změně, po jiném životě, životě čestnějším a šťastnějším, více přátelštějším.

Praktická víra

Se symboly je to jako s kořením

Martin Hrubeš / 29. 10. 2007

Na katolické liturgii v klasickém pojetí mi nesedí (prosím bratry katolíky o odpuštění - to, co zde budou číst, jsou mé osobní názory. Mám velkou obavu, že mnohdy až nespravedlivě křivdící) především její formálnost až vyumělkovanost, přílišná rigidita; udržení jednoty příliš draze zaplacené nebezpečím ztráty vnímání obsahu. Taky je nutno věcně přiznat, že moderní katolická bohoslužba se od té naší zase až tak moc neliší, a byl jsem až překvapen, kolik prvků máme společných. Za zcela zbytné či vyloženě škodlivé prvky v katolické liturgii považuji zejména klanění se symbolům a uctívání votivních sošek a obrazů. Osekání těchto prvků v rámci nové, evangelické spirituality bylo podle mého soudu potřebné, ale vedlo někdy k jistému zúžení pohledu a v některých případech mohlo tnout i tam, kam možná nemělo.

Praktická víra

Cesta uzdravení skrze modlitbu: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“

Karel Sládek / 14. 10. 2007

Když přicházel Ježíš k jedné vesnici, přišlo mu vstříc deset malomocných. Potkat blízko obydlených míst tyto nevyléčitelně nemocné, které bychom dnes mohli přirovnat k nemocným AIDS, bylo v Ježíšově době velmi snadné. Malomocní, jak jim nařizoval zákon, si udržovali vzdálenost od lidí a volali k Ježíši: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Prostá modlitba, se kterou se na Ježíše obraceli všichni chudí, nemocní či žebrající, se stala zdrojem krásné tradice východního křesťanství, tradice psycho-somatické modlitby zvané „Ježíšova modlitba“ nebo „Modlitba srdce“.

Praktická víra

Všichni, koho jsem potkal, byli od Boha

Štěpán Havlíček / 4. 10. 2007

Styděl jsem se. Za okénkem auta se objevila skupina poutníků a zase zmizela z našeho dohledu. Škemral jsem o zastavení, ale řidič mě odbyl se shovívavým úsměvem. Stoupali jsme horskou silnicí a předjížděli další poutníky. Průvod lidí, kteří se na cestu vyzbrojili sportovními hůlkami, skupinku cyklistů, mladou poutnici se sluchátky na uších. Všichni pochodují pěšky nebo jedou na kolech, jen já musím putovat přepychovým bourákem. Můj trapný pocit ukončila cedule s nápisem „Mariazell“. Byl jsem v cíli.

Praktická víra

Eutanasie není akt křesťanské lásky

Karel Sládek / 1. 10. 2007

Pane kolego Leo Salvete,

nevím jaké zkušenosti máte s doprovázením umírajících, ale z mé dlouholeté zkušenosti s doprovázením starých lidí Vám musím napsat, že eutanázie nikdy nebyla, není a nebude akt lásky. Při kvalitní a dobré péči o umírající se podařilo díky pokroku paliativní medicíny velmi eliminovat problém bolesti. Přesto tuším jeden poslanec - ostatně ve stejném duchu jako vy - údajně řekl, protože nezvládá naše zdravotnictví zajistit kvalitní léčbu bolesti, bavme se o eutanázii. Ne, prosím, bavme se o zajištění kvality této péče.