Když jsem se narodil, patřila k nějaké církvi naprostá většina Čechů. Dnes je to přes deset procent. Nejde o to, že by lidé vědomě vystoupili. Většina křesťanů v složité době neuměla předat svou víru další generaci, nebo ji neuměla uchovat po přechodu z venkova do města.

Přesně před čtyřmi sty dvaceti lety, v roce 1596, byla vydána tiskem jednodílná Bible kralická. Z historického hlediska zůstává poněkud ve stínu své „předchůdkyně“ a první edice Kralické bible vůbec, tzv. Šestidílky, protože se od ní kromě rozsahu příliš neliší. Přesto však Jednodílka plnila nejen v dějinách českých protestantů důležitou roli, neboť právě díky ní kralický překlad proniknul do širšího okruhu čtenářů. Jednodílka stojí až na konci celého příběhu původní Bible kralické, sluší se tedy připomenout, co jejímu vydání předcházelo.

V úterý 2. srpna se přímo před budovou Arcibiskupského paláce na Hradčanském náměstí v Praze sešla skupina křesťanů, kteří přišli vyjádřit svůj nesouhlas s tvrzeními, jež jako stanovisko pražského arcibiskupství pronesl veřejně jeho ředitel odboru vnějších vztahů Milan Badal. Happening nazvali jízlivě „Kdes to vybádal, Badale?“

V těchto dnech se dožívá významného jubilea jezuitský duchovní Jan Rybář, několikrát vězněný komunistickým politickým režimem. Ještě za zdmi vězení byl tajně vysvěcen na kněze svým spoluvězněm, biskupem Karlem Otčenáškem. "Celých 7 minut trvalo v těchto divných podmínkách to, co se v katedrále slaví hodiny", popisuje Rybář.

V době dovolených mnozí rádi sáhneme po zajímavé knize k potřebné relaxaci. Letos jsem si, mimo jiné, pořídil do čtečky několik detektivek a také jsem přibalil knihu, ke které jsem se pro její obsáhlost (400 stran) dosud nedostal. Byla to kniha Petra Morée a Jiřího Piškuly „Nejpokrokovější církevní pracovník“ s podtitulem „Protestantské církve a Josef Lukl Hromádka v letech 1945–1969“ .