3. srpna odešel muž, kterého můžeme plným právem považovat za svědomí ruského národa a vlastně tak trochu celého světa. Alexandr Isajevič Solženicyn  byl mnohem víc, než jen vynikajícím spisovatelem, houževnatým samorostem, kronikářem gulagu či kritikem společenského uspořádání Východu i Západu. Byl tím vším a ještě mnohým dalším a vyrostl tak v titána, který si získal mnoho obdivovatelů a i nepřátel po celém světě. Jeho cílem bylo vyrůst ve spisovatele podobného Tolstému.. Nakolik se mu to podařilo, těžko říci, vše ukáže čas.

1. srpna 1944 vypuklo Varšavské povstání.  Na půdě bývalého židovského ghetta zlikvidovaného o rok dříve se dosud nacházela věznice Gęsiówka a v ní asi 400 Židů z různých koutů Evropy. Povstalecké síly provedly v prvních čtyřech dnech dva neuspěšné pokusy dobít Gęsiówku. Někteří se s tím ale nehodlali smířit. Tak přišel útok elitní jednotky podporované ukořstěným tankem Pantherem, který s neuvěřitelnou drzostí vyrazil vpřed bez podpory pěchoty, přejel přes podminované barikády, projel uzavřenou bránou věznice, postavil se doprostřed na její „náměstí“ a začal zevnitř odstřelovat jednu strážní věž po druhé...

Poslední sovětský vůdce Michail Gorbačov měl těsně před Velikonoci podle deníku La Stampa přiznat, že byl celá léta v nejvyšší funkci generálního tajemníka komunistické strany Sovětského svazu věřícím křesťanem. Gorbačov to podle italského deníku sdělil během nečekané návštěvy hrobu svatého Františka v Assisi. Noviny v článku s titulkem Duchovní perestrojka citovaly bývalého sovětského lídra, pro nějž je údajně svatý František jakýmsi "druhým Kristem"

Evropa se stává stále více multikulturním prostředím, kam ročně přichází statisíce lidí z různých koutů světa, kteří se tu natrvalo usazují. Podobný trend nejspíše čeká i Českou republiku, kam by mělo přijít podle odhadů sociologů v příštích patnácti letech asi třicet tisíc muslimů. S tím dojde i k nárůstu počtu mešit a žen zahalených šátky. V této souvislosti je třeba si klást otázku, jsme na tuto novou skutečnost v Česku připraveni? A co vůbec o islámu víme?

Jsem si jist, že časem dojde k několikeré reflexi Hellerovy vědecké pozůstalosti ve vědeckých grémiích, na niž je teď ještě příliš brzy, proto zde jen chci v několika odstavcích a pohledech vyjádřit svou úctu k zemřelému, s nímž jsem v proměnách časů a kvality vztahu ušel mezi lety 1982-2007 dobré čtvrtstoletí.