Academia Bohemica je instituce, která nabízí studium v podobě kurzu filosofie formou e-learningu. Tento moderní způsob přístupu k informacím s sebou nese celou řadu výhod. Zájemci o obor nejsou fyzicky přítomni na přednáškách, ale seznamují se s jejich obsahem v čase a v místě, které si sami určí. Za druhé se vhodnost volby e-learningové formy studia odvozuje i od autentického způsobu filosofického myšlení, do něhož bychom chtěli studenty uvést. U nás bývá tento způsob kritického filosofického myšlení pravidelně překrýván pouhými interpretacemi děl významných či právě úspěšných filosofů. Internet konečně dovoluje i mnohem častější a intenzivnější kontakt se zahraničními univerzitami nejen po linii studentské, ale též po linii lektorské.

Prof. Jan Žaryn (48) se zabývá nejnovějšími polskými dějinami, zejména vztahy církve a státu v období „lidového Polska“. Od r. 2000 pracuje v Institutu národní paměti, kde od ledna 2006 zastává funkci ředitele Úřadu veřejného vzdělávání. V létě 2006 poskytl Rudolfu Vévodovi rozhovor, který byl v úplnosti zveřejněn v aktuálním čísle kulturního týdeníku A 2 (www.tydenika2.cz). Se souhlasem redakce i autora zveřejňujeme tu část rozhovoru, která se týká otázky lustrace kněží v Polsku.(red.) 

V nakladatelství Cesta právě vychází kniha, nazvaná Musím jít dál, s podtitulem 4 404 286 kroků za svatým Jakubem. Kniha je autentickým souhrnem deníkových záznamů známého českého jezuity, který se věnuje zejména péči o lidi na okraji společnosti (vězňové, Romové, bezdomovci). Teologicko-filozofickými rozbory nezatížený text vypovídá nejen o pouti, kterou 62letý František Lízna absolvoval v dubnu – srpnu 2004, ale hlavně o jeho vidění světa. Přinášíme část úvodního rozhovoru.

"Zaútočit na papeže, protože ve své řeči citoval historický dokument, je zcela nepřijatelné. Byl jsem zklamán, že už nejsou evropští vůdcové, kteří by řekli: Přirozeně má papež právo vyjádřit své názory. Problémem nejsou jeho vyjádření, nýbrž reakce extrémistů," řekl předseda Evropské komise Barroso v nedělním rozhovoru pro noviny Welt am Sonntag.

Žalmy - to jsou písně a já jsem muzikant. Nikdy jsem neplánoval, že začnu zpívat žalmy, přišlo to samo. Prostě jsem si četl – a najednou jsem na pozadí textu zaslechl docela konkrétní melodii. Stačilo se tomu nebránit. Asi po roce a půl, kdy už jsme hráli kolem 26 žalmů, to přestalo tímto způsobem fungovat.