Jak je na tom náboženství v současném světě? V rámci pražského kolokvia věnovaného této otázce se tím ve svém příspěvku loni 9. prosince zabýval rakouský sociolog a teolog profesor Paul Zulehner. Ten již od roku 1970 zkoumá v desetiletých intervalech náboženství v životě rakouských žen. Bohatá data o Evropě a zejména o Rakousku v něm vyvolala pochybnosti o platnosti sekularizační hypotézy i pro Evropu.

Musíme přiznat, že o nevíře víme stejně málo jako o víře. Stejně jako není jasné, co máme na mysli, když říkáme, že někdo je věřící, tak není jasné, co to znamená, že je někdo nevěřící. Existuje velké množství forem a projevů, takže by bylo obtížné založit univerzální světovou církev nevěřících s jedním dogmatickým systémem, rituálem a etikou.

Britský teolog a sociolog Stephen Bullivant se zamyslel nad tím, jestli je skutečně na místě jásat nad každým náznakem, že se snad někde zastavil pokles návštěvníků bohoslužeb a že ve společnosti není patrná žádná velká nenávist vůči křesťanům. Představitele každé církve to první nejspíš potěší, což je pochopitelné. Je ale na místě jásat nad tím druhým, totiž že křesťané nikomu moc nevadí?

Jistý církevní hodnostář nedávno dospěl k názoru, že stoupence práv různých sexuálních menšin už začali podporovat i satanisté. To je dost odvážná myšlenka, protože zatím se na všelijakých akcích hrdosti objevovali politici, umělci, akademici, studenti, matky a otcové rodin a jiné asociální živly, ale o satanistech nebyla zatím řeč.

Agnosticismus je doktrína, že lidé nemohou vědět o existenci čehokoli, co je mimo jevy získané z vlastní zkušenosti. Někdy se zaměňuje se skepticismem, což je poněkud zkreslující užití tohoto pojmu. Agnosticismus je stydlivý ateismus, tvrdil Bedřich Engels.