Rozhovor s dlouholetým ředitelem Národního centra pro rodinu Josefem Zemanem. Zeman se v posledních letech  zaměřuje na rozvoj Párového doprovázení, o čemž mu vyšly dvě publikace. V rozhovoru mimo jiné zmiňuje zásadní změnu přístupu k manželům ze strany církve v souvislosti s papežskou exhortací Amoris Laetitia (Radost z lásky).

O Radu České televize se u nás v posledních dvaceti letech lidé běžně vůbec nestarají. Naposledy to bylo veřejné téma v roce 2000, kdy smluvně opoziční strany ODS a ČSSD společnou rukou „naši“ Radu ČT odvolaly, najmenovaly si „svojí“ – a nakonec to vyvrcholilo tzv. „televizní krizí“. Jestliže se tedy i Christnet dvěma články Radou ČT začal zabývat, zdá se, že se děje něco neobvyklého. Jako jeden z nejdéle sloužících členů Rady ČT (1992 až 2000) se pokusím do situace vnést určitý přehled.

Těžká, přetěžká záležitost. Na jedné straně neotřesitelné přesvědčení, že není, co řešit, protože v Bibli je to jasné, navíc je to „proti přirozenosti“. Takže homosexuální jednání je hřích, je to deviace a je to celkově odporné. Na druhé straně neotřesitelné přesvědčení, že není co řešit, protože homosexuálové mají na svůj sexuální život plné právo. 

Když bylo Gabriele Bossisové, úspěšné autorce a režisérce divadelních her, 62 let, zažila na lodi během turné po Kanadě naléhavé vnitřní oslovení, které se vymykalo všem jejím dosavadním zkušenostem. Ač z počátku prožívala velkou nejistotu, co ten Hlas (jak mu nejdřív říkala) znamená, přece jen si začala zaznamenávat to, co jí sděloval. Posléze jí bylo čím dál tím jasnější, že je to sám Ježíš.

Ke svým prvním skutečným volbám jsem se dostal krátce před svým čtyřicátým rokem. Od té doby jsem žádné nevynechal. S výjimkou dvou nebo tří voleb senátních ale vždycky dopadly úplně jinak, než bych si přál. Uspěly v nich vždy ty strany, které bych si já za své reprezentanty rozhodně nevybral. Tak tomu bylo pochopitelně i tentokrát.