Otázka setrvání pražského arcibiskupa kardinála Dominika Duky v úřadu se těší velké mediální pozornosti. Dychtivé očekávání dalších zpráv ohledně jeho osudu je pozoruhodné v zemi, kde se k náboženské víře hlásí velmi málo lidí a v průzkumech důvěryhodnosti institucí veřejného života se církve dlouhodobě umísťují na nejnižší příčce. Jak je vidět, kardinálu Dukovi se prostě daří na sebe strhávat mediální pozornost.

Převoz ostatků kardinála Josefa Berana je příležitostí k připomenutí některých momentů z jeho života. Tentokrát se budu věnovat jeho akademické kariéře.

V Čechách, na Moravě a ve Slezku působí přes tři desítky řádů a kongregací, k nejznámějším patří cisterciáci, klarisky, boromejky, dominikáni, trapisté, františkáni, premonstráti, benediktini nebo voršilky, mnohé z nich mají mnohasetletou tradici. Vedle asketického života a konání kněžských povinností patří k náplni života řádových bratří a sester i charita a rozvíjení vzdělání a vědy.

Poutní místa. Malá či velká, všechna mají jedno společné – cosi zvláštního, člověka přesahujícího. Boží dotyk. Spíše než slavná a známá nás mnohdy osloví menší či pozapomenutá. Jedním z takových je krušnohorský Květnov.

Ekumenické hnutí se rozvíjelo v naší zemi na různých rovinách. Nejdéle mu odolávaly vztahy mezi církví římskokatolickou a církvemi evangelickými. A přece se našli dobyvatelé hradeb oddělujících římské katolíky a evangelíky. Setkali se v koncentračním táboře Dachau.