Vlastně si po návratu do vlasti připadám v církevním prostředí jako cizinec, přiznával Petr Kolář. „Podobně jako když jsem utekl na Západ, možná ještě víc.  Z Česka jsem odcházel s vědomím, že se asi nebudu moci nikdy vrátit, a také, že mne nikdo z ciziny nezval, že mě tam nikdo nečeká a nebude mi foukat na bolístky.“  Petr Kolář se vlastně celý život pohyboval na pomezí různých světů.

Petr Augustin Beneš slouží jako farní vikář v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na Vinohradech. Vystudoval český jazyk, literaturu a pedagogiku. Během studií konvertoval ke křesťanství a přijal křest. Vyučoval na několika školách, poté vstoupil do řádu redemptoristů a byl vysvěcen na kněze. Nedávno vyšly dvě jeho knihy, a to ve spolupráci s Petrem Vaďurou Kázání na hoře, s podtitulem Rozhovory nad Biblí a pak soubor meditací s názvem Vzhůru srdce. Položené otázky jsou inspirovány právě druhou z těchto knih.

Teologové a teoložky z celého světa jednali tři dny v Římě na téma synodalita. V řadách přednášejících byli i zástupci univerzit německého jazykového prostoru, mezi nimi Thomas Söding. Bochumský teolog byl viceprezidentem německého katolického reformního projektu Synodální cesta završeného letos v březnu. V interview mluví o mezinárodních reakcích na svou přednášku o problémech v německo-římských vztazích a o tom, jak tyto problémy řešit. 

Kateřina Tučková v závěru svého románu Bílá Voda děkuje za řadu cenných konzultací. Její poděkování je věnováno též Evě Vybíralové z Ústavu pro studium totalitních režim, která autorce poskytla řadu materiálů a jako první čtenářka opatřila rukopis knihy i mnoha cennými připomínkami. Tučková se na Vybíralovou obrátila nikoliv jako na literární kritičku, ale jako na zasvěcenou odbornici na podzemní církev v Československu.

Svým původem a formací byl Ivan Vyskočil (nar. 27. dubna 1929) jedním z posledních odchovanců stále ještě fungujícího katolického milieu. Dokonce vzešel přímo z jednoho z jeho jader: Byl synovcem kritika Alberta Vyskočila, vyrůstal na Spořilově v okruhu kolem tamní farnosti, hojně navštěvované pražskými katolickými intelektuály, a dle vlastních slov se duchovně sytil knihami Staré Říše. Vyskočilova vlastní umělecké dílo divadelnické i literární však nemá s katolicismem nic společného