Ludmila Javorová (pro mnohé „teta Lída“) přišla na svět v neděli v pravé poledne 31. ledna 1932. Narodila se do katolické, harmonické rodiny, kde prožila s osmi bratry a nejmladší sestrou šťastné dětství, které pro ni bylo zdrojem síly po celý život.

31. srpna 2012 zemřel po dlouhé nemoci, kterou statečně nesl, biblista, spisovatel, římskokatolický kněz, jezuita, emeritní milánský arcibiskup, kardinál Carlo Maria Martini. Za dvaadvacet let své biskupské služby (1980–2002) byl dějinnými okolnostmi vtažen také do komplikovaných společenských poměrů, dramaticky ovlivněných politickým terorismem, ekonomickými problémy obyvatel i dost značnými celospolečenskými změnami. 

Richard Čemus byl postavou na přelomu času a reflektovat jeho dílo či životní příběh z jedné izolované perspektivy by bylo chybné. Současně lze říci, že s ním odchází část tradice, která je těsně navázána na Tomáše Špidlíka a jeho myšlenkové dílo.

Přiznám se, že mám u druhého, doplněného a rozšířeného vydání knihy rozhovorů Josefa Beránka s Václavem Vackem Mám štěstí na lidi, o dost jiný pocit než u vydání prvního Měl jsem štěstí na lidi. Jednak cítím, že rozhovor za ta léta uzrál a stal se v řadě ohledů ještě naléhavějším a inspirativnějším.

V době přesycené zpověďmi známých či úplně neznámých lidí, které dominují knižnímu trhu a ještě víc sociálním sítím, působí kniha Příběh mého života: Doba a lidé možná až trochu nepatřičně. Obsáhlý rozhovor Hany Svanovské s lékařkou a překladatelkou Dagmar Pohunkovou, která byla po dlouhá léta výraznou tváří disentní římskokatolické církve, je však v záplavě publikací daného žánru výjimečný.