Tato slova píšu s váháním, nikoliv s radostí. Již proto, že profesor Halík byl mým učitelem a moje tradice káže mít učitele v trvalé úctě. Se vší úctou však musím napsat, že se pan profesor Halík v několika ohledech mýlí. Již nadpis jeho příspěvku „Politika „zub za zub“ odporuje evangeliu i zdravému rozumu“ sugeruje zavádějící úvahy.

Události posledních týdnů potvrzují slova papeže Františka o již probíhající třetí světové válce. Otevřela se nová fronta této války, konflikt ve Svaté zemi. Tyto události prožívám velice bolestně. Ano, v tomto konfliktu stojím na straně Izraele, ale nikoliv na straně jestřábů. 

Nejen v souvislosti s kauzami sexuálního zneužívání v rámci církve, se objevuje volání po další profesionalizaci kněží, po povinných supervizích, stejných pravidlech pro vztah kněží a věřících, jako je tomu u jiných pomáhajících profesí. Lze ale vůbec srovnávat sociální pracovníky a kněze? Existují nějaká profesní pravidla? A co je to vlastně církev? O tom jsme si povídali s Markem Jargusem – knězem, terapeutem a supervizorem.

Proděkan Katolické teologické fakulty Jakub Jinek se pustil do bitvy s Etickou komisí Univerzity Karlovy. Jinek se prezentuje jako oběť nespravedlivého procesu a komisi přirovnává k revolučnímu tribunálu či akčnímu výboru. Jinkův kolega Jakub Kříž jde ještě dál a píše, že Etická komise jedná neeticky a nespravedlivě a respektuje „procesní práva obviněných méně než středověké soudy“.

V rámci synodálního procesu jsme měli formulovat vlastní postoje a názory na církev a zapojit se do dialogu uvnitř církve. Proto jsem se i nyní rozhodla napsat svůj názor na výzvu farníkům, aby se připojili k iniciativě Dopis 77 a vyvíjeli tlak na zákonodárce v případě hlasování o manželství pro všechny, kterou rozesílal pomocný olomoucký biskup Antonín Basler.