A potom přišlo nedělní jitro, kámen od hrobu byl odvalen. Velká noc je tichá, neokázalá, skoro plachá. Zmrtvýchvstání není show pro davy diváků. Záře vzkříšení je tím světlem, které občas přestáváme vidět v návalu různých životních karambolů, nemocí a neštěstí. Občas zapomínáme, že bez Velkého pátku by nebylo nedělní jitro – den, který nám dal Pán, a my se v něm můžeme radovat.

Rozhovor s katolickým knězem a salesiánem Ladislavem Heryánem, který je znám jako „pastor undergroundu",  i když se jím nikdy nechtěl stát. Heryán je i kaplanem ve věznici, učitelem, hudebníkem a autorem řady knih. Poslední, s názvem „Exotův zápisník“, mu vychází v těchto dnech. Vypráví i o tom, jak vyrůstal na Ostravsku, o své emigraci a jak našel cestu k víře a do řádu.

Na konferenci „Muž – žena Boží obraz. Za antropologii povolání“, která se konala začátkem března ve Vatikánu, papež označil genderovou ideologii za nejnebezpečnější ideologii naší doby. Jeho vyjádření vyvolalo bouřlivou polemiku a mnohá odsouzení. Odsoudit je strašlivě lehké, není nic lehčího, než se pohoršit nad starým bílým mužem (co na tom, že je papež). V okamžiku, kdy se pokusíme jeho pohnutky pochopit a k tomu připočíst jeho činy, se situace výrazně komplikuje.

Ačkoliv by postní doba měla být jednou z duchovně nejbohatších etap liturgického roku, zdá se mi, že při všem tom přemýšlení, jak se nejlépe postit a čeho se vzdát, nám často uniká hloubka biblických postních textů.

Do Pracovní skupiny pro sociální otázky České biskupské konference, s nepříliš výstižnou zkratkou SO ČBK, mě přivedl Josef Rajchard (dále Pepa) kolem roku 2014. Získal mě tvrzením, že v rámci skupiny pracuje ekologická sekce a že přesně takové lidi, jako jsem já, ta skupina potřebuje.