Tradiční církevní podoba křesťanství v Evropě zaniká, a možná to postupně přijde i ve zbytku světa. Ale to neznamená, že by muselo skončit křesťanství ve své duchovní podstatě, jako síla, které pomáhá člověku zvládat náročný život, která ho propojuje s ostatními lidmi, s vesmírem i s Bohem, která dává smysl i nesmyslným situacím. 

Římský biskup František mi je velmi sympatický. Pro mne je to člověk, který na základě nosné ignaciánské spirituality žije svůj život a na stejné podstatě se snaží předávat tyto myšlenky také dál. Je pro mne mnohem blíže jádru ježíšovské zvěsti než byli oba jeho předchůdci.

Čtyři ústřední témata, nad nimiž Williams uvažuje, tvoří jádro Kristova vykupitelského příběhu. Můžeme na své duchovní i církevní cestě leccos ztratit, leccos upozadit, lecčemu se vyhnout. Nikdy to však nemůžeme udělat u svátosti křtu, u Božího slova, u díkůvzdání – eucharistie, ve které je všechen život a síla, které potřebujeme, a u modlitby. 

Německo je stále zatíženo dědictvím kolébky Lutherovy reformace. Během trvání Synodální cesty ve Vatikánu zesílily obavy, že by mohlo nastat cosi jako druhá reformace, nové schizma pod německým praporem. Mezi kurií a německou biskupskou konferencí panuje napětí nejpozději od roku 2019. Novinář Benedikt Heider píše v souvislosti s patovou situací německé a vatikánské synodality o kvadratuře kruhu. 

Stanislav Bubik je duchovním Apoštolské církve, kde se v posledních 30 letech podílí na mnoha aktivitách. Od roku 1996 pracuje na projektu Církev bez hranic, skrze který Apoštolská církev podporuje vznik nových křesťanských komunit. V rozhovoru pro magazín Christnet přibližuje život církve a svoji práci kazatele. Jako rozvedený otevřeně mluví i o tomto tabuizovaném tématu mezi křesťany. V závěru představuje své vize apoštolské služby církve, která přesahuje hranice denominací, národů i lidských osudů.