Jestliže bychom měli papeže, jehož pontifikát trval patnáct let, něčím charakterizovat, pak by bylo možné vybrat především témata tři – byl tím, kdo dovedl II. vatikánský koncil do zdárného konce a podílel se naplňování jeho závěrů. Jeho postoj znamenal zásadní posun v ekumenickém dialogu, v němž mu může v moderních dějinách sekundovat jen Jan Pavel II. a v neposlední řadě byl cestovatelem a dobrým diplomatem, člověkem, který nechtěl být biskupem Itálie, ale papežem univerzální církve.

V období výjimečného stavu, vyhlášeného v prosinci 1981, dodával polský katolický kněz Jerzy Popieluszko mnoha svým krajanům sílu a naději. Jeho činnost byla představitelům komunistickému režimu natolik nepříjemná, že nepoddajného mladého kněze nechali před 30 lety, 19. října 1984, unést a zavraždit.

Snad žádný jiný papež v dějinách nemá tak rozdílné hodnocení svého pontifikátu, jestliže se podíváme na dokumenty jeho současníků a dnešní historický pohled. Snad malá postava nebo důraz na politická jednání sehrála roli v tom, že Benedikt XV. byl mezi politiky i kněžími mimořádně neoblíbený.

Důsledkem byla neúcta k lidskému životu obecně a nenávist ke společnosti a jejím hodnotám, která tohle dovolí a připustí.

Po vypuknutí velké války se ale ukázala slabost a křehkost evropské civilizace a byly to právě evropské elity, které v lehkovážném a nezodpovědném rozpoutání války selhaly.