Portréty a rozhovory
Křesťanská politika jako služba a hledání dobra
Jan Uhlíř / 5. 4. 2007
Ke křesťanské politice patří solidarita. Znamená to, že člověk ve společnosti nežije izolovaně, že jeho život a štěstí souvisí s životy jiných. Výrazem solidarity je občanské sdružování, dobrovolná veřejně prospěšná činnost i církevní společenství. Tyto hodnoty tvoří nezbytný základ demokratické společnosti. Pro křesťanskou politiku je základem hledání všeobecného dobra. Politika nemá cíl sama v sobě, ale slouží.Portréty a rozhovory
Otevřená křesťanská strana, postavená na jasných principech
Jan Uhlíř / 2. 4. 2007
Strana by měla být více otevřená. Zároveň by to však měla být strana, jež je postavená na jasných zásadách a hodnotových principech, a také by samozřejmě měla zůstat křesťanská. To však opravdu neznamená, že by se měla opírat o církevní struktury, to si snad dnes nikdo ani nemůže myslet. Naopak mi to připadá až směšné, jestli někdo takto uvažuje. Křestanská znamená být pevně zakotven v hodnotách, které přineslo tomuto světu křesťanství, v hodnotách, na nichž je založena evropská tradice, kultura a civilizace. Je to určitý morální kodex. Portréty a rozhovory
Nasvětlování kostelů považuji za vítězství antikristovo
Redakce / 5. 3. 2007"V církvi se málo mluví o svěcené vodě a kadidle. O kráse. Mám na mysli estetiku věcí. Nemluví se o ornátech, které se často ničí a pomíjí se krása. Nemluví se o poezii červotočů ve starých zpovědnicích. Dokonce jsou lidé, kteří se stydí za baroko, berouce je jakožto zátěž z minula, která již nikomu nic neříká. Lidé prý chtějí jasné, srozumitelné věci", říká historik a religionista Aleš Roleček v rozhovoru publikováném v Literárních novinách.
Portréty a rozhovory
Práce v Čechách je pořád o hledání nových cest pastorace
Jan Uhlíř / 1. 3. 2007
Proto se mi tady v Čechách a mezi lidmi moc líbí, je to pořád o hledání nových cest a způsobů evangelizace, pastorace. Já sám o sobě říkám, že nedělám žádnou evangelizaci, dělám preevangelizaci - možná to je ještě důležitější. Já evangelizovat neumím, ale možná se mi aspoň v malém daří trochu preevangelizovat, tzn. měnit obraz církve, obraz víry a Pána Boha v lidech - že On není ten, kdo nám něco bere, není ten, kdo nám život komplikuje, ale ten, kdo nám pořád něco dává, kdo nás pořád obohacuje, a je tím, kdo nás miluje. Portréty a rozhovory
Neuznávám mýtus unaveného faráře
Jan Uhlíř / 26. 2. 2007
Když se mě někdo ptá, jestli jedu někam na dovolenou, tak já s nadsázkou říkám: Dovolenou já mám celý rok, protože to, co dělám, mě baví a já od toho nemusím odpočívat, naopak, jedu se na dovolenou trápit a platit za to, co mám doma zadarmo. Když milujete svoji práci, svoje poslání, tak to není těžké. Já absolutně neuznávám mýtus unaveného faráře. Já nejsem unavený, protože mě prostě baví to, co dělám.Přejít na stránku:
Když se dnes mluví o církvi, často zaznívají velká slova: krize, polarizace, únava nebo nedůvěra. Stačí otevřít sociální sítě pod jakýmkoli článkem o víře či společnosti a člověk snadno získá pocit, že veřejný prostor stále častěji ovládá podezřívání, ideologické zákopy a rychlé soudy. O to důležitěji dnes působí zkušenost malých komunit – míst, kde se lidé znají jménem, kde spolu nejen slaví liturgii, ale také vaří, vedou spory, odpouštějí si a učí se spolu žít.
Alespoň z hovorů mých přátel a lidí, jejichž život a práci sleduji, vyplývá, že to, co kdysi Václav Havel nazval „blbou náladou“, dnes dostoupilo vrcholu.