Oslavili jsme svátek Tří králů. Tak praví tradice a lidová tvořivost. Nebyli to králové a nebyli ani tři. Přišli se poklonit čerstvě narozenému králi. Zato druhého krále, Heroda, můžeme označit za cílevědomého a mocichtivého cynika. Podobných cyniků uhranutých mocí jako Herodes bylo v dějinách vícero. A tenhle typ lidí dosud nevyhynul.

Církevní rok je prostředek, jak s církví prožívat život Ježíše, souznít s etapami jeho života, těšit se na jeho příchod, prožívat radost z jeho narození. V adventu se ale nedovedu úplně těšit na Ježíšovo znovunarození, protože vnímám úzkosti lidí nemocných a v těžkých životních situacích. Myslím více na lidi na Ukrajině, jak v chladu, blátě a temných večerech, které jsou pochmurné a dlouhé, z posledních sil brání svou zemi...

Ve svém poselství k letošnímu prvnímu Světovému dni dětí papež František vyzval k solidaritě především s těmi dětmi, které jsou „vězni nelidských situací“, všech, kterým bylo „dětství krutě ukradeno“. Mezi ně patří i děti, které vyrůstají na ubytovnách.

Jsou filmy, na které se všichni rádi podíváme znovu a znovu a vždy jsme jimi osloveni. Jedním z takových, můžeme říci klasických filmů, je komedie Vesničko má středisková. Nedávno jsem si potvrdil ještě jeden aspekt tohoto filmu; dvě zástupné kněžské postavy, kterými jsou doktor a  předseda družstva. 

Po debatě, kterou spolu vedli během volební kampaně Kamala Harrisová a Donald Trump, vyšla řada analýz a komentářů. Mimo jiné i od hlavního korespondenta listu The Washington Post Dana Balze, ve kterém autor konstatuje:  „Trumpův obraz je tak dobře ve společnosti znám, že poskytnout něco nového je téměř nemožné.“