Praktická víra
Odpojit, či neodpojit?
Petr Cekota, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 26. 7. 2007Kultura a recenze
Svěrák slábne
Petr Cekota, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 12. 3. 2007Křesťanství v zahraničí
Sejde se komunista s katolíkem a říká mu…
Petr Cekota, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 22. 11. 2006Křesťanský humor
A zase ten církevní humor…
Petr Cekota, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 18. 11. 2006Praktická víra
Italské vládě chybí jen Zapatero v čele
Petr Cekota, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 20. 6. 2006Přejít na stránku:
Článek měsíce
Antikrist Petera Thiela
Martin Bedřich / 5. 10. 2025Valašsko jedna rodina
Petr Cekota / Kultura a recenzeJak jsme pokročili v předvánoční zábavě
Petr Cekota / Na pravou míruKde to jsme?
Petr Cekota / AreopagKritika (nejen) Radia Proglas
Petr Cekota / Na pravou míruFilm a terorismus, film a zlo
Petr Cekota / Kultura a recenzeTen Hus vypadá jako...
Petr Cekota / Křesťanský humorKněz v českém filmu jinak
Petr Cekota / Kultura a recenzeNezavírejme oči před sexem ve filmu
Petr Cekota / Kultura a recenzeFarář ve filmu a ekumenická porota
Petr Cekota / Kultura a recenzeEkumenická porota mezi dětským filmem
Petr Cekota / Kultura a recenzeSestupy a pády mezi řádky televizní čítanky
Petr Cekota / Kultura a recenze<I>Na Letní filmové škole se hovořilo o nových českých filmech</I>
Petr Cekota / Kultura a recenzePřejít na stránku:
Bankovní spojení
Podpořte nás přes transparentní účet bez poplatků: 2900316130/2010
Rubriky
- Církev a svět
- České církve
- Křesťanství v zahraničí
- Portréty a rozhovory
- Na pravou míru
- Křesťanský humor
- Teologie a duchovní texty
- Článek k zamyšlení
- Komerční prezentace
- Historie
- Archivní rubriky
- Články dle autorů

Seznamka
Nový film otce a syna Svěrákových Vratné lahve trpí nenápaditostí scénáře, opakujícími se klišé, nesourodostí typů postav i prostředí a zdvojenými pointami. Dojmout může jen klienty Poštovní pořitelny, kteří na vznik filmu nedobrovolně přispívají nehoráznými bankovními poplatky.
Srdečnost, zdvořilost, vzájemná úcta, komplimenty, úsměvy – a stejně si nerozuměli a mluvili každý o něčem jiném. Tak asi by se dalo hodnotit pondělní historické setkání papeže Benedikta XVI. a italského prezidenta Giorgio Napolitana. Jak připomínají úvodníky v italských médiích, je to první setkání hlavy katolické církve s prezidentem italské republiky, jehož politická kariéra vyrostla z tradice italské komunistické strany Pci. Zkratkovitý titulek v českých novinách by mohl znít: U nás s komunisty nikdo jednat nechce a nejméně lidovci, ve Vatikánu je ale přijímá dokonce papež.
Autoři zmíněných scének či anekdot se však brání: jde pouze o neškodné imitace, které vycházejí naopak z velké náklonnosti ke Svatému otci. Jako důvod současné obliby papežských parodií v Itálii uvádí ředitel Radia RAI Vanzania jednak známou skutečnost, že italština Benedikta XVI. s neklamným německým přízvukem a občasnou výslovností přijde běžnému Italovi úsměvná, a jednak i to, že současná italská politická scéna se paroduje obtížně.
Italští ministři stále obtížněji hledají společnou řeč. V posledním týdnu přináší média jednu zprávu za druhou o prohlášeních jednotlivých členů levicové vlády, která jsou vzápětí označena jako „soukromé názory“, a autoři těchto výroků dostávají pokárání od premiéra Prodiho. Zvláště se to týká ožehavých témat, ve kterých se koalice může snadno dostat do konfliktu s názory církevních představitelů. Stále více italských ministrů už se deklaruje jako „zapateristé“, a po španělském vzoru se snaží prosazovat reformy, které začínají v tradičně katolické Itálii vzbuzovat obavu. 