Pandemie Covidu-19 je bezpochyby nejvážnější krizí od dob druhé světové války. Ti, které osudově zasáhla válka a následná komunistická totalita, v níž prožili celý nebo téměř celý svůj život, vědí o bolesti, utrpení a tragédiích své, a mohou tak srovnávat. Zlo, které si na ně lidskýma rukama sáhlo, bylo hmatatelné a mělo svou tvář.

V síle sociálních sítí je nová kniha františkánského řeholníka a kněze Richarda Rohra Univerzální Kristus doporučována ani ne tak jako kniha roku, jako spíš kniha desetiletí či staletí.

„A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska,“ píše Pavel ve svém listu do Korintu. Bez ohledu na kulturní a civilizační okruh, v němž žijeme, bez ohledu na vyznání a na všechno, co mám a kam mířím, jsou Vánoce časem touhy, vzpomínek a doufání.

Františkův list, který je spíš osobní meditací, je podle mého mínění jedním z nejsilnějších textů jeho pontifikátu. Je totiž ve svém minimalismu schopen oslovit i lidi, kteří dlouhé encykliky neučtou.

Zemřel Rabbi Jonathan Sacks. Bylo mu dvaasedmdesát let. Teologů a filozofů sestupujících do takové hloubky a zároveň připravených, ochotných a schopných vstupovat do veřejného dialogu nebylo nikdy mnoho.