Články – Zdeněk A. Eminger:

V čase, který bude možná jednou označen za čas etického a civilizačního zlomu, se obnažily na dřeň zdroje duchovního, resp. osobního života. Ukázalo se, jak různorodé tyto zdroje jsou, a to i u lidí, anebo právě u nich, kteří se hlásí ke Kristu jako jeho nejvěrnější učedníci.

Nesejde příliš na tom, jak velkými superlativy bývá americký pastor, teolog a spisovatel Timothy Keller označován, např. C. S. Lewis pro 21. století. Podstatné je, že jeho teologické a meditativní texty jdou na hlubinu toho kterého duchovního motivu s odvahou a poctivostí, které se v čase – v němž bylo napsáno a řečeno už úplně všechno – ještě umí dotknout lidského srdce.

Otázka celibátu a kněžského manželství je v katolické církvi jedna z nejdiskutovanějších. Popravdě neexistuje argument, který by nebyl pro či proti zachování povinného celibátu přednesen. Přesto je zřejmé, že i dnes, v 21. století, je celibátní život kněze či řeholnice považován v řadě ohledů za nejlepší a nejdůstojnější způsob života.

Nová kniha religionisty, teologa, pedagoga a kazatele Pavla Hoška, nazvaná Ve víru Velkého tance, která reflektuje „duchovní zkušenost přítomnou v literárním díle C. S. Lewise“, je pro mě symbolem ryzí teologické práce pro čtenáře počátku 21. století. Je také příjemným a povzbuzujícím čtením v době, která není jednoduchá.

Utrpení a smrt jsou klíčovými událostmi řady náboženských systémů. Platí to také pro křesťanství, potažmo pro jeho římskokatolické dějinně-teologické pochopení. Nejsou to však události klíčové. Centrálním motivem Kristova vykupitelského příběhu jsou život a zmrtvýchvstání.