Miloš Doležal dokonale ovládá umění dodržet dokumentární věrnost, a přitom nebýt suchopárný. To se projevuje nejen v tak zásadním díle, jako je literárně pojatý životopis P. Josefa Toufara, ale i v miniaturách z doby tak zvaného reálného socialismu. Jeho dílko zaujme svým neotřelým titulem: Jízda na skle ochcanou strání.

V kostele Pražského Jezulátka byla během Noci kostelů zahájena neobvyklá výstava. Svoje obrazy a písňovou tvorbu zde představila teoložka Iva Folajtárová. Její malby jsou působivé svou barevností. Rozzářily noční prostor kostela, ve kterém jinak převažuje kombinace zlatých prvků rámujících potemnělé oltářní obrazy. Dialog minulosti a přítomnosti se však netýkal jen vizuální stránky.

V březnu byl v katedrále svatého Mikuláše v Českých Budějovicích v prostoru dosti protáhlého polygonálního kněžiště instalován a požehnán soubor šesti velkých tapiserií slovinského jezuitského teologa, výtvarníka a spisovatele Marka I. Rupnika. Škoda, že instalace není v celé lodi kostela. Zdá se mi, že Rupnikovy tapiserie trpí nejen svým umístěním, ale i tím, jakým způsobem přišly k té části Božího lidu, který se tam, na jihu Čech, shromažďuje.

Pod názvem Bílá Voda vychází v dubnu nový román Kateřiny Tučkové. Jeho hlavním tématem je život a perzekuce řeholnic v době komunismu. Při příležitosti vydání knihy autorka poskytla několik rozhovorů, které se netýkaly jen okolností vzniku knihy, ale především duchovního hledání samotné spisovatelky v prostoru současné české katolické církve.

Ujgurka Gülbahar Haitiwaji původně zamýšlela zveřejnit svůj příběh pod pseudonymem. Váhala, protože si uvědomovala přesvědčivost autentického svědectví s odkrytou identitou, na druhé straně po všem, co prožila, se obávala msty ze strany čínských úřadů. Gülbahar patří velký dík a obdiv za odvahu, se kterou odhalila praktiky v táborech.