Domnívám se, že nejen křesťan, ale i každý rozumný člověk, musí být schopen vstát a odejít z kina, protože se odmítá dívat na něco, co překračuje všechny meze. V případě snímku známého španělského režiséra Luna Lulú a její věk šlo navíc o duševní zdraví.

Letošní koncert "lidí dobré vůle" byl jiný než-li loňský, startovní. Na jednu stranu se z něj začíná stávat tradice, na druhou stranu "to byl odvar", abych citoval dámu ve středních letech, vracející se z recepce po skončení festivalu.

Písničkářka Eva Henychová se na konci června vrátila z turné po východní Evropě. Jak se dozvíte na www.evahenychova.cz, “na orgány si ji nerozebrali, jak se obávala, a dokonce ani nezhubla, jak doufala”. Zpěvačka vystupovala pro české krajany v Moldávii a na Ukrajině.

Měl bych poznámku k výbornému článku Petra Cekoty. Předně s ním souhlasím v tom, že česká kinematografie – ponejvíce ovlivněná komunistickým dogmatem, že náboženství jest nutno vymýtit, a faráře tak zobrazovat ve filmech co nejsměšněji – stále svůj dluh vůči duchovenstvu nesplatila.

„Nikdo se výrazně systematicky nevěnuje kritice filmové tvorby v křesťansky orientovaných médiích,“ zaznělo při setkání filmařů s ekumenickou porotou ve Zlíně, „o názoru církví na filmy se dovídáme, jen když se některým představitelům to či ono nelíbí.“ I to je příčina nedostatečné schopnosti rozlišovat hodnoty, bez níž se ve věku elektronických médií a nových audiovizuálních technologií těžko můžeme obejít.