Praktická víra
Maria v islámu
Josef Beníček / 18. 12. 2006Praktická víra
Ambroziánský ritus - odkaz sv. Ambrože z Milána
Petr Živný / 14. 12. 2006Praktická víra
Postřehy z kartuziánské klauzury v Itálii
Petr Živný / 15. 11. 2006Praktická víra
Apoštol venkova - sv. Martin Tourský
Tomáš Špidlík / 10. 11. 2006Praktická víra
Jde Hollywoodu o víru nebo o peníze?
Tiskové střed. ČBK / 8. 11. 2006Přejít na stránku:

Bez jakéhokoli stínu pochybnosti lze říci, že Mariina postava vzbuzuje v celém islámském světě značný obdiv. Muslimové nazývají Pannu Marii jménem, které jí dává Korán, totiž „Maryam“ a často ji také oslovují „Sayyida“, jménem, které znamená Paní a odpovídá na západě používanému výrazu Madona. Tento obdiv vychází z úcty, kterou muslimové chovají k jejímu synu, jehož nazývají „Issa“ neboli Ježíš. Toho islám považuje za největšího z proroků, který je hned po Mohamedovi nejvýznamnějším článkem v řetězu předávání božského zjevení
Rity v římskokatolické církvi dělíme na západní a východní. Ve skupině západních, kromě nejrozšířenějšího obřadu římského, zaujímá velmi významné místo ritus ambroziánský, který se používá, až na menší výjimky, na celém území arcidiecéze milánské, která je svojí rozlohou největší na světě. Na tomto teritoriu se rovněž výlučně mluví o tzv. „ambroziánské (katolické) církvi“, což neznamená nějakou nezávislou církevní strukturu, nýbrž je označením pro římskokatolickou církev v italské Lombardii.
Zatímco v sobotu 4. listopadu 2006 byla v Čechách sněhová kalamita, v Itálii krásně svítilo sluníčko, den stvořený pro výlet. V časných ranních hodinách jsem vyjel z Milána vozem „Daihatsu Terios“ ve směru Parma - La Spezia - Lucca – Maggiano – klášter „Kartouza Farneta“, kam jsem dorazil, po cestě dlouhé asi 300 km, krátce po poledni. Otec převor Dom Basilio Mario Trivellato mě srdečně přivítal a byl nadšen, že jsem přijel oblečený v černé klerice s biretem na hlavě. To se ani v Itálii již téměř nevidí. Ale mně to otevřelo nejen bránu kartouzy, nýbrž i jeho srdce, inu, je vidět, že úplně tak neplatí, že „kutna nedělá mnicha“ ...
Jeden z českých turistů uviděl nad portálem katedrály v italské Lucce velkou sochu svatého Martina na koni. Seká šavlí na půl vojenský plášť. Čech k němu mávnul rukou a pozdravil: "Pozdrav Pán Bůh, krajane!" Považoval ho za krajana, protože je u nás obrazů, soch i kostelů mnoho. Ale ty jsou i jinde. Naši sousedi poslovenštili francouzské město Tours a vznikl Turčanský sv. Martin. I v Itálii se s tímto světcem setkáváme často. Zatímco k nám "přijíždí na bílém koni", v Římě bývají poslední teplé dny, "svatomartinské léto".
Předznamenává hojnější vznik filmů s náboženským obsahem počínající víru v Hollywoodu, nebo jde jen o "víru" v peníze, které tento obsah přináší? Filmová produkce letošního podzimu ukazuje na nový trend v médiích.