Jeruzalémské Staré město je v těchto dnech, kdy se celý muslimský svět připravuje na postní měsíc ramadán, nezvykle tiché. Tržiště je bez ozdob a stánky obchodníků nepřekypují jako jindy. Víc než kdykoli jindy teď Palestinci pociťují následky dlouhého povstání, jež ochromilo jejich ekonomiku.
Paní Nováková
chodí na hřbitov velmi často. Není mezi českými vdovami žádnou
výjimkou. Od doby, kdy jí před 12 lety zemřel manžel, se jako
mnohé jiné důchodkyně cítí osaměle a navíc se domnívá, že by
nepůsobilo dobře, kdyby hrob nebyl čistý a ozdobený.
Ruská pravoslavná církev, jejíž role byla po příchodu Vladimira Putina k moci v březnu 2000 posílena, chce svůj vliv na společnost ještě zvýšit, píše
agentura AFP.
Když se dnes mluví o církvi, často zaznívají velká slova: krize, polarizace, únava nebo nedůvěra. Stačí otevřít sociální sítě pod jakýmkoli článkem o víře či společnosti a člověk snadno získá pocit, že veřejný prostor stále častěji ovládá podezřívání, ideologické zákopy a rychlé soudy. O to důležitěji dnes působí zkušenost malých komunit – míst, kde se lidé znají jménem, kde spolu nejen slaví liturgii, ale také vaří, vedou spory, odpouštějí si a učí se spolu žít.
První věta prvního čtení ze Skutků apoštolů zněla: „Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě.“ A Skutky apoštolů nám minulou neděli řekly, kdo ti „všichni“ byli: apoštolové, ženy, Ježíšova matka Maria a jeho příbuzní. Letnice nejsou událostí nějakého pánského klubu apoštolů. Duch svatý sestupuje tam, kde je celé společenství, muži i ženy, učedníci i příbuzní, ti viditelní a v popředí i ti méně viditelní či spíše méně viditelné v pozadí.