Milí přátelé, když jsem si předevčírem chystal svačinu na další den, začal jsem si prozpěvovat se smíchem „Půjdem spolu do Betléma, dudlaj, dudlaj, dá!” V rámci úterní topografické exkurze jsme se totiž měli vydat ani ne dvacet kilometrů na jih, do Davidova města, a po cestě navštívit Herodium; tam také celý výlet začal.

Světovou radu církví 50. až 80. letech zasahoval velmi silně vliv komunismu z Východu a různých levicových ideologií ze Západu. Po pádu totalitních režimů v Evropě se zdálo, že se že práce SRC bude méně ovlivněná politickými postoji členů exekutivy. Některé tlaky vymizely, ale jiné se objevily. Někdy se zdá, že členské církve vůbec netuší, co se pod deštníkem SRC skrývá a co někteří jejich zástupci v Ženevě dělají a jak se vyjadřují. Po rozpoutání strašné války Ruska proti Ukrajině nebyla SRC schopna odsoudit agresora.

Debatovat o podobě slavení mše svaté je zajímavé, ale zdá se mi, že to není na celém případu to nejpodstatnější. Protože pracuji na veřejné vysoké škole v pozici prorektora, vím, jak je důležitá personální politika a kolik času na vedení univerzity trávíme přemýšlením, jak správně hodnotit zaměstnance a jak spravedlivě postupovat u problematických případů. Musím na základě této skutečnosti konstatovat, že vedení církve v případě P. Váchy postupovalo způsobem, kterému nerozumím a které vypadá jako všechno jiné než obvyklá personální politika.

Milí přátelé, celý název instituce, na které nyní studuji, zní École biblique et archéologique française à Jérusalem, tedy Francouzská biblická a archeologická škola v Jeruzalémě. Když ji dominikán Joseph-Marie Lagrange na konci 19. století zakládal, chtěl, aby byla po vzoru francouzské École partique des hautes études skutečně praktickou školou, tedy místem, kde se nestuduje pouze biblický text, ale také jeho kontext.

„Bylo, nebylo,“ začala babička rozprávět pohádku svému vnoučkovi Vénovi, „ale želbohu bylo. Za devatero horami a patero nížinami skvěla se do výšin magická krajina kopečků, kdysi sopek. Tam kdesi mezi Hromovou horou a řekou Sedmero vůní a sedmero barev slující rozkládaly se dědinky a v každé z nich kaplička či kostelík.