Vážený a milý pane prezidente, paní rektorko, paní děkanko, cives academici, vážení přítomní zde, v pražské Akademické farnosti, v kostele Nejsvětějšího Salvátora, i vy, kteří nás sledujete prostřednictvím médií, dovolte mi nejprve oslovit Vás zde mezi námi, kteří jste před rokem nedaleko odsud ztratili své nejbližší a nejdražší.

Dne 10. prosince letošního roku jsme si připomněli 200. výročí narození George MacDonalda (1824–1905), skotského kazatele, spisovatele a otce jedenácti dětí, jehož literární i myšlenkový přínos našel výraznou ozvěnu u dalších známých autorů, mezi něž patřili například i C. S. Lewis a J. R. R. Tolkien. Je škoda, že v českém prostředí se jedná téměř o neznámého autora.

V souvislosti s debatou kolem ratifikace smlouvy mezi ČR a Svatým stolcem se vynořila spousta zavádějících tvrzení a mýtů kolem zpovědního tajemství. Jako duchovní bych k tomu rád řekl něco na vysvětlenou.

Ti, kteří se o vyjednání smlouvy zasadili, vnímají její přínos ve vnesení větší míry právní jistoty do vztahů mezi státem, církvemi a věřícími. To může platit například pro kaplanskou službu v nemocnicích, věznicích nebo armádě. Zároveň však smlouva vnáší značnou nejistotu a riziko beztrestnosti do situací, kdy se církve, duchovní a pastorační pracovníci setkávají s protiprávní činností, popřípadě kdy ji přímo páchají.