Z politických důvodů klasikové cimrmanismu nemohli psát před sametovou revolucí o vztahu Járy Cimrmana k náboženství a ke křesťanským církvím. Mohli pouze naznačovat. Cimrman sám nebyl nikdy ukvapený; dokázal čekat, dlouho čekat, někdy i dvacet let. Byl si vědom síly a velikosti svých myšlenek. Když pak promluvil, tak to za to stálo. Většinou tomu tak bylo, když nastávaly společenské krize.

Během letošní dovolené jsem navštívil řeholní společenství „Kongregaci misionářů oblátů Panny Marie Neposkvrněné“ v Plasích na Plzeňsku. Kněží se starají o více než dvacítku chrámů a kaplí. Z tohoto setkání se zrodil exklusivní rozhovor pro Magazín ChristNet.eu s P. Pavlem Zahradníčkem.

Dnes je svátek sv. Cecílie, patronky hudebníků. Kdysi platilo rčení: "Co Čech to muzikant". Dnes se ale ve školách při hodinách hudební výchovy již téměř přestalo zpívat. Hrozí, že něco podobného se stane i v kostelích, sborech a modlitebnách? Máme ještě čas na záchranu bohatství naší hudební kultury? Hudební výchova a praktický nácvik zpěvu mají marginální postavení v plánu učiva dokonce i v kněžských seminářích, říka biskup Pavel Posád, který v rozhovoru pro Magazín ChristNet.eu čtenářům mimo jiné prozradí i kdo jsou jeho nejoblíbenější skladatelé klasické hudby.

Povede výhrůžka profackování ČBK ke "konverzi" hodnostářů či k církevnímu trestu rebelů? Nebo se jí jako vtipu jenom zasmějeme? Budeme ji zcela ignorovat? Anebo si postěžujeme nad úpadkem mravů a zhruběním chování ve veřejném životě? V každém případě bychom měli otevřít oči...

Jedno z největších násilí, které nás může v našem životě potkat, je ztráta milované osoby i naše vlastní smrt. Jak se s tímto problémem vyrovnat? Od pradávna se lidstvo snažilo tyto otázky řešit. A jaká je současná situace pohřebnictví u nás?

_{(Foto: Petr Živný)}