V polovině října jmenoval papež František nové členy papežské Akademie pro život, mezi nimi také profesorku Marianu Mazzucato. Právě její jmenování vyvolalo v některých katolických kruzích odmítavé reakce. Profesorka Mazzucato se totiž deklaruje jako ateistka a navíc letos v létě, když Nejvyšší soud USA zrušil federální právo na potrat, v několika tweetech kritizovala uvedené rozhodnutí, resp. podpořila kritiky tohoto soudního rozhodnutí.

V rozhovoru publikovaném v jezuitském časopise La Civiltà Cattolica vysvětluje papež František, že se musíme v komunikaci o stavu, který prožíváme, a v diskusi o budoucím míru odvrátit od běžného schématu „Červené Karkulky“, tedy dobré Červené Karkulky a zlého vlka, ale uvažovat o globálních faktorech, které jsou vzájemně provázané.

V debatách na sociálních sítích jsem zaregistrovala chybějící povědomí o mučednicích, řeholních sestrách i laičkách, které byly před smrtí znásilněny a později byly blahořečené, případně, u kterých proces blahořečení probíhá či se připravuje. Vybrala jsem proto několik příběhů, s kterými bych ráda seznámila čtenáře.

"Rozhodnutí ke kněžské službě ve mně začínalo zrát asi ve třetím ročníku fakulty. Zní to úsměvně, ale byla jsem ve svých třiadvaceti letech již zcela zapálena pro práci duchovní," říká v rozhovoru pro magazin Christnet farářka Církve československé husitské Hana Tonzarová, který jsme vedli o všeobecném a svátostném kněžství, službě, klerikalismu nebo válce na Ukrajině.