Tim Marshall, britský novinář, autor uznávané knihy V zajetí geografie, analýzy světové politiky na základě geografie, tentokrát v knize Věk zdí představuje zdi nacházející se na jednotlivých kontinentech. Fenomén globalizace nevede k pádu zdí, naopak, jak upozorňuje autor, probíhá výstavba nových zdí anebo alespoň upevňování a rozšiřování těch stávajících. Nejméně třetina zemí světa si postavila na hranicích určité zábrany, přičemž polovina z těchto zdí vznikla po roce 2000. 

Papež dovolil ženám ministrovat. Pod tímto titulkem média nejčastěji oznamovala vydání dokumentu Spiritus Domini papeže Františka. Z katolického prostředí pak následovala vysvětlující reakce poukazující na rozdíl mezi ministrováním a akolytátem s tím, že to stejně pro nás nemá žádný význam, jelikož ženy už dávno ministrují a vlastně u nás je všechno vyřešené. Můžeme si položit otázku, zda je změna vůbec k něčemu potřebná, anebo naopak provokativně podle vzoru Járy Cimrmana: „Není to příliš málo, Antone Pavloviči?“

V této koronavirové době se nás ochrana života každého člověka mimořádně dotýká, přičemž paradoxně můžeme slyšet mnoho výroků proti životu. Jedná se o široké spektrum názorů, jejichž sjednocujícím motivem je znevažování těch, kdo projevují obavy o život. Rozhodně nemíním adorovat všechna opatření, která jsme již zažili, jejich průběžné nařizování a rušení, často značně poznamenaná populismem namísto logiky věci.  Odvaha ale není lehkomyslnost.

Přiznám se, že jsem se trochu vrtěla nervozitou, protože filmy o falešných kněžích apriori vzbuzují podezření, zda tvůrce nehodlá ujíždět na lacinosti a podbízivosti. Na druhé straně jsem byla i dost zvědavá, jelikož film si na csfd.cz vede velmi dobře (aktuálně 82 %). Corpus Christi oslovil diváky v mnoha dalších zemích. Byl také nominován na Oscara. Zajímalo mě proto, jak Jan Komasa, polský režisér, uchopil film s tímto tématem a co na něm přitahuje diváky.

V parafrázi na proroka Joela vybízejícího k roztržení svých srdcí, a nikoliv oděvů (Jl 2,13), je možné vybídnout k otevření očí, a nikoliv jen kostelů. Určitě není dobré, aby všechny kostely zůstaly zavřené, zvláště o Velikonocích. Otevřené kostely bez bohoslužeb nabízejí prostor k zastavení v modlitbě a též v hledání Kristovy tváře v našich bližních, ve všech trpících, zmítaných obavami o budoucnost.