Kultura a recenze
Festival, který nabízí dobré filmy
Petr Cekota / 5. 9. 2007Kultura a recenze
Ratzingerova biblického Ježíše by měli kázat i protestanté
Christoph Morgner / 28. 6. 2007
Kniha Benedikta XVI. o Ježíši se stala během několika dnů bestsellerem. V prvním týdnu po uvedení na pulty knihkupectví činil její prodej 43% všech prodaných knih z oblasti naučné literatury na německém trhu. Předseda střechové organizace luterských pietistů v Německu, Švýcarsku a Rakousku (Evangelischer Gnadauer Gemainschaftsverband, který sdružuje řadu set tisíc luterských křesťanů zaměřených na vnitřní misii, pozn. red.), farář Dr. Christoph Morgner se domnívá: Také protestanským křesťanům se tu otvírá misijní šance, kterou by měli využít.

Nejsou to filmové hvězdy ani celebrity ani novinky světové produkce, co činí festival Film ve znamení ryby přitažlivým. Je to komorní rodinná atmosféra a možnost osobně se setkat s lidmi, kteří umějí svůj vnitřní svět obrazově vyjádřit. Letos se festival konal v Olomouci už pošesté. Málokdo z českých diváků může sledovat, co nového v oblasti nekomerční filmové tvorby s duchovní tematikou vzniká v okolních zemích. Tento festival k tomu dává příležitost. Letos bylo možné vidět zajímavé snímky z Maďarska, Polska, Slovenska, Slovinska a samozřejmě z Česka. Filmy v mnoha případech uvedli samotní autoři a na dvou seminářích bylo možné se společně hlouběji zamyslet nad tím, co to duchovní film vlastně je.
"Toto obrovské Tělo, které se nazývá církev, s množstvím svých údů, stále potřebuje srdce kontemplativních lidí, ducha učenců, pomáhající ruku obdivuhodné matky Terezy, nohy misionářů, těla nemocných, krev mučedníků. Potřebuje ale i senzibilitu umělců."
Jsou křesťanské sbory, církve a společenství bezpečným místem, kde se lidé mohou s důvěrou otevřít druhým? Počítá se vůbec s tím, že i věřící trpí různými bolestmi a zraněními a jejich emocionální projev může mít mnoho podob, od výbuchů hněvu až k úplnému popření jakýchkoliv pocitů? Je církev schopna takové lidi přijímat a pomáhat jim v osobním růstu? A připouštíme si vůbec, že těmi zraněnými jsme my všichni?
Nový film otce a syna Svěrákových Vratné lahve trpí nenápaditostí scénáře, opakujícími se klišé, nesourodostí typů postav i prostředí a zdvojenými pointami. Dojmout může jen klienty Poštovní pořitelny, kteří na vznik filmu nedobrovolně přispívají nehoráznými bankovními poplatky.