Dnešním večerem společně vstupujeme do nejnebezpečnějších dnů celého roku. My jsme totiž křesťané a dny, které nám právě začínají, jsou dny, kdy budeme muset chtíc nechtíc přijmout, že jsme tady kvůli kenosis, tedy kvůli sebe-vyprazdňujícímu vydávání se v lásce druhým.

V několika svých promluvách a textech se papež František věnoval palčivé problematice kněžských kázání, resp. homilií. Situace je i navzdory církevnímu učení o smyslu a hodnotě liturgické homilie natolik vážná, že si papež mnohokrát nebral servítky a důrazně žádal, ať dojde v univerzální církvi k renesanci homilie, určené pro člověka 21. století.

Která je nejhloupější otázka? Možná právě tato. Rozhodně však jedna z nejhloupějších zní: „Jste věřící“? 

Mohlo by se zdát, že příběh proroka Jonáše je v mnoha ohledech jasný a přímočarý a nelze k němu už říct cokoliv nového. Má hlavního hrdinu, zápletku, drama a vyvrcholení. Ostatně této zdánlivé jednoduchosti někdy odpovídají i některé exegeze, v nichž všechno vypadá jako dokonale a logicky odehraná šachová partie.

Na jednu stranu se pomlka od poslední salvátorské umělecké intervence – tři roky – zdá malá. Na druhou stranu je docela velká, ba podstatná. A o tom bych vám rád řekl pár slov.