Čas vymezený pontifikátu papeže Františka se uzavřel. Byl to čas bohatý a plný často nečekaných impulsů. Nejednou papež, který do Říma „přišel skoro až z konce světa“, šokoval svou bezprostředností a nekompromisními postoji. V jiných otázkách vzbuzoval oprávněné rozpaky i svých příznivců, jako např. vyjádřeními k ruské agresi vůči Ukrajině.

Po Františkově smrti se mnoho lidí veze na vlně jeho popularity, od biskupů až po politiky. Ale mě zajímá, co jsme kdo od něj přejali. Pro mě jsou největším osobnostmi 20. století M. Gándhí a Jan XXIII. V naší době František a prezident Zelenskyj.

Jorge Mario Bergoglio, celému světu známý jako papež František, se dnes vrátil do Otcova domu. I po prodělané nemoci, v níž byl podle svých slov dvakrát blízko smrti, přišla ta ranní zpráva nečekaně – a zabolela.

Když Ježíš z Nazareta poprvé spatřil Jana Křtitele, asi netušil, co ho čeká. Začal po Janově vzoru hlásat, že Boží království je blízko: brzy se jistě zjeví jako kosmická událost převracející dějiny. K příchodu tohoto Království se lidé mají obrátit svou myslí i svými činy. Boží království převáží všechno, všechny lidské činy a lidské postoje, protože Boží síla je větší než všechny síly kosmu i lidí.

Útlá knížečka Tilmanna Mosera, vydaná poprvé v roce 1976, leckterého křesťanského čtenáře nesporně v mnohém překvapí, místy šokuje, a možná dokonce urazí. Není vyloučené, že ji bude považovat za rouhačskou. Nabízí totiž nebývale otevřený pohled do dětské duše, zasažené konzervativním až direktivním náboženským přístupem. Ano, Otrava Bohem je kontroverzní.