Milí přátelé, jak už jsem psal v prvním dopise, v rámci kurzu topografie, historie a archeologie pořádá naše škola tři vícedenní studijní cesty: do Galileje, Jordánska a Negevské pouště. Vzhledem k aktuální situaci, kdy je sever Izraele často bombardován, byla cesta do Galileje přesunuta na jaro – tedy pokud to bude možné.

Pro postní dobu, dobu zahalování obrazů a soch, dobu vizuální redukce, vybral Ivana Pinkava příhodně dvě nefigurální fotografie. V historických rámech, v nichž se ukazovaly existenciální, zlomové či dokonce finální výjevy ze života jezuitských hrdinů, se tedy nyní ocitly na první pohled podivné skrumáže věcí, sestavy odložených zapomenutých předmětů, pozůstatky někdejšího života.

Ve sporu o způsob sloužení mše chci obhájit Ježíšovo geniální uspořádání jeho hostiny. Nic jí nechybí a nic z ní nemáme ubírat.

Text Dikasteria pro nauku víry a Dikasteria pro kulturu a vzdělávání ze 14. ledna nazvaný Antiqua et nova s vysvětlujícím podtitulem Poznámka o vztahu mezi umělou inteligencí a inteligencí lidskou, je jedním z prvních ucelených pokusů o reflexi fenoménu umělé inteligence z pozice katolického učení.

Milí přátelé, když jsem si předevčírem chystal svačinu na další den, začal jsem si prozpěvovat se smíchem „Půjdem spolu do Betléma, dudlaj, dudlaj, dá!” V rámci úterní topografické exkurze jsme se totiž měli vydat ani ne dvacet kilometrů na jih, do Davidova města, a po cestě navštívit Herodium; tam také celý výlet začal.