Milí přátelé, epicentrum křesťanství se nenachází v Římě, ale v Jeruzalémě. A starozákonní Kazatel má pravdu, když tvrdí, že všechno, co je pod sluncem, už bylo a zase bude. Jen jedna jediná událost se tomuto tvrzení vymyká. Navzdory tomu, že se odehrála před dvěma tisíci lety na jednom konkrétním místě, čas i prostor překračuje.

A tiché účastenství bratří, kteří se milují a líbají se při setkání na tvář jako Kristovi učedníci, mějte s touto laskavou a přenádhernou knihou. A kamkoliv přijdete, mluvte o ní a říkejte: Hle, našli jsme a četli knihu, která nás proměnila. Už nejsme takoví, jací jsme byli.

Akademický senát Katolické teologické fakulty UK schválil odvolání děkana Jaroslava Brože – krok v českém univerzitním prostředí neobvyklý. Místo věcné diskuse však kauzu doprovází emotivní a jednostranná komunikace, v níž se angažuje i pražské arcibiskupství.

Milí přátelé, na svatého Františka je zvykem, že dominikáni kážou u františkánů a na svatého Dominika zase oni u nás. Ani Jeruzalém není výjimkou, tedy až na to, že zde nepředsedá liturgii a nekáže nejmladší z bratří (uf!), ale práci si rozdělí převor kláštera a ředitel Biblické školy. Menší bratři mají klášter hned u Nové brány ve Starém městě. Není to vlastně jen klášter, spíš město ve městě; za hradbami totiž člověka přivítá labyrint uliček a průchodů, které jej nakonec dovedou do kostela Nejsvětějšího Spasitele.

Jeden z klíčových obratů, které měl přinést druhý Vatikánský koncil i současné pojetí synodality, se vztahuje ke konceptu Božího lidu, jako klíčové teologické koncepce.