Digitální technologie mění téměř všechny procesy ve společnosti, kterou obýváme – od způsobu vyhledávání informací, až po pracovní pozice nebo komunikaci.

Katolická církev si postupně zvyká na to, co papež František označuje jako synodální cestu. Tento proces chápání církve a církevní identity nesměřuje primárně k provádění dílčích parametrických změn – povolení toho či onoho přístupu. Jde o zdůraznění nejistoty a nezabezpečenosti.

Podstatnou částí spirituality, respektive spirituálního prožívání jsou emoce. Cílem našich úvah bude stručně naznačit některé proměny psychologických aspektů spirituality v kontextu práce s umělou inteligencí.

Nástroje spojené s generativní umělou inteligencí zásadním způsobem proměňují způsoby, jakými nahlížíme konkrétní fenomény. Jestliže o církvi běžně hovoříme jako o společenství věřících a náboženství se často chápou jako formy komunit, staví před nás umělá inteligence otázku, zda není třeba tyto pojmy – tváří tvář proměně praxe znovu promýšlet.

Papež František se k tématu techniky vyjadřuje poměrně často a silně kriticky. Tyto jeho názory je třeba chápat v širší perspektivě, než jakou si možná – v kontextu okcidentálního kulturního okruhu – nebo jeho „kampusových bublin“, o kterých hovoří Václav Bělohradský, uvědomujeme.